V poznání se mu rozšířili oči a oba jsme na sebe upřeně koukali. Oči mě pálili od slz a ret se mi třásl. Další tělo padlo. Nová krev se valila z těla ven.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Hlavu jsem vrátila a smířlivě ji sklonila.
Cítila...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Měla jsem pobalenej svůj starej batoh. Narvanej trvanlivými potravinami a dvěma čutorami plné vody. Nějaké oblečení na převlečení, svoji lékárničku a spoustu nábojů do zbraně, která byla skrytá v pouzdře na stehně.
Měla jsem na sobě svoje černé kapsáče a stehenní pouzdro na nože pevně připnuté. Přes hlavu jsem si přetáhla černé, upnuté triko z lehké látky abych nechcípla vedrem a s několika děrami. Přehodila jsem přes sebe ještě oranžové pončo s obrovskou kapucí abych se co nejvíce skryla ve stínech, pevně uvázala kanady a do každé z nich schovala jeden nůž pro případ nouze.
Čekala jsem ve svém bytě na Merlea. Slíbil, že přijde, ale jak běžel čas a slunce začalo zapadat, bylo mi naprosto jasné, že se na mě vysral.
Povzdechla jsem si, zastrčila do postranní kapsy, novou krabičku cigaret a dopila kafe, které bude na hodně dlouhou dobu poslední. Odhodlaně jsem se zvedla, pozhasínala světla a vypadla z bytu.
Skrytá ve stínech jsem se rychle pohybovala směrem k bráně a mířila na místo o kterém jsem věděla, že není moc dobře vidět a tak bych měla šanci proklouznout hlídce.
Pozorně jsem se rozhlížela a cítila ve vzduchu takové zvláštní napětí. Jakoby se mělo za chvilku něco stát.
Ticho před bouří.
'Čas vypadnout.'
Přešla jsem do běhu, silně se odrazila a vyskočila neslyšně na hradbu. Hbitě jsem se vytáhla nahoru a nepozorovaně ji přelezla. Lehce jsem dopadla ač jsem se divila, že to v těhle botách vůbec šlo a už na nic nečekala. Bez jediného pohledu jsem se rozběhla do lesa a začala si nadávat proč jsem musela zdrhat zrovna večer.
Neměla jsem plán, neměla jsem místo na přespání, jediné co jsem měla bylo odhodlání, které mě vždy dostalo tam kam jsem chtěla. Věřila jsem ve svůj instinkt a to, že Merle nepřišel i přes to, že to slíbil mi akorát utvrdilo v tom, že dělám dobře.
'Sbohem Woodbury, posloužilo si dobře, ale je čas odejít.'
***
Ušla jsem podle odhadu dva kiláky v lese a nechávala za sebou cestičku mrtvých mrtváků. Našla jsem si malou mýtinu kde jsem se rozhodla přenocovat a založila malý ohýnek v zemi. Kolem jsem rozvěsila pár plechovek co jsem cestou sbírala a nainstalovala, všemi známý, poplašný systém.
Vytáhla jsem z kapsy krabičku cigaret a sirky. Cigaretu jsem si vložila do úst a připálila si. Tak jako vždy jsem pořádně vdechla nikotin a zhluboka se nadechla.
Po půl roce jsem byla konečně venku. Nesvazovali mě žádná pravidla ani jsem nebyla na nikom závislá.
Byla jsem volná.
Když jsem dokuřovala zaslechla jsem z dálky hlasité rány z automatických zbraní. Chtěla jsem rychle vyskočit a běžet Woodbury na pomoc, ale rychle jsem si to rozmyslela. Tohle už dávno nebyla moje starost. Pevně jsem stiskla víčka k sobě a snažila se všechen zvuk vytěsnit z hlavy.
'Prosím přežij!' Opakovala jsem si v hlavě a myslela na všechny ty dobrý vzpomínky co jsem měla.
Po nekonečných minutách vše utichlo. S rukama na uších jsem se pomalu položila na zem a schoulila se do klubíčka. Žebra mě bolela, ale nebrala jsem na to ohledy, chtěla jsem spát. Tak moc jsem chtěla, ale nemohla.
Nemohla jsem když jsem nevěděla zda je v pořádku. *********************************** Haha! Nezapomněla jsem! Raven se nám těsně minula se skupinou a s Darylem! Jak jsem psala minule, prvotní plán byl, že se potkají už tady, ale když jsem si tak uvědomila jak serial pokračoval, rozmyslela jsem si to. Nechtěla jsem aby zažila boj o věznici. Ale kdo ví? Třeba na sebe narazí o kus jinde. Ps: Bude občas pár kratších kapitol jako tato, ale buď to bylo schválně ukončené abych mohla začít novou kapitolu už s novým časovým úsekem a nebo mi to tam prostě sedělo do konce. Později už tolik nebudou. ☺️☺️ Tally
