Stranger [hyunlix]

1.

Docela se tam těším, ale bojím se, že už nic nebude tak jako dřív.

Momentálně si to mířím ke škole. Po dlouhé době.

Když jsem došel do školy, snažil jsem se s nikým nenavázat oční kontakt, proto jsem se radši koukal do země.

Už jsem si myslel, že to půjde lehce, ale nejspíš jsem to zakřikl. Koukal jsem na podlahu před sebe, když v tom jsem do někoho narazil.

,,Seš slepej nebo co?" Nabyla to žádná omluva, ale tu jsem stejně ani nečekal.

Pomalu jsem zvedl hlavu a V tu chvíli jsem uslyšel několik zalapání po dechu. Abych byl přesný, skoro každý měl bradu až na zemi.
Viděl jsem, jak se kluk přede mnou rozhlíží se zmateným výrazem. Ten se ale změnil, hned když jsem mu odpověděl.

„A ty snad ne?"

Kluk přede mnou si odfrk a nahnul se blíže ke mně. „Víš vůbec, s kým si zahráváš?"

Asi mu uniklo, že jsem tu částečně nový, ale to jsem nehodlal řešit. Místo omluvy, kterou on nejspíš čekal jsem mu pouze řekl: „ A víš ty, s kým si zahrávaš?"

Než se stačil vůbec nadechnout, otočil jsem se na podpatku a šel k ředitelné. Slyšel jsem jak si ostatní něco šeptají. A dokonce jsem zaslechl co.

Když jsem procházel kolem skupinky holek slyšel jsem: „Není to Yongbok?"
„Myslíš toho blonďatého kluka, který odešel před dvěma lety?" Ta, která řekla tu první větu kývla hlavou ano. „Vždyť vypadá úplně jinak. Navíc nemá ani pihy."

Víc jsem toho neslyšel a byl jsem docela rád.

Před ředitelnou jsem se párkrát nadechl, načež jsem zaklepal. Když jsem slyšel tiché 'dále' opatrně jsem otevřel dveře.

,,Ale Yongboku, jsme se dlouho neviděli? Jak se ti líbilo v Austrálii?"

S ředitelem mám docela přátelsky vztah. Když jsem byl ještě v druhém ročníku, často jsem se dostával do menších problémů, tím pádem jsem tu trávil hodně času, možná proto si mě pamatuje.

Mírně jsem se usmál a odpověděl: „Bylo to tam úžasné." Je jasné, že mě prokoukl, ale jsem mu vděčný, že to dál nerozebíral.

„Tak to je dobře. Nenapadá mě nic, co bych ti měl říct. Pravidla znáš, rozvrh dostaneš. Dovol mi tě tedy zavést do tvé třídy."

Vzhledem k tomu, že už zvonilo na hodinu, chodby byly prázdné, takže jsem nemusel čelit dalším pohledům.

U jedné ze tříd jsme se zastavili. Ředitel zaťukal na dveře a když přišla učitelka, na něčem se sní domluvil, pak ale odešel. Však ještě před tím kývl hlavou na pozdrav, který jsem mu opětoval.

Učitelka se na mě usmála a rukou naznačila, abych vešel.

Když jsem vešel do třídy, cítil jsme na sobě všechny pohledy. Rozhlédl jsem se po místnosti a spatřil jsem toho vysokého kluka, se kterým jsem se před tím chytl.

Když jsem s ním navázal oční kontakt, ušklíbl se.
Dobře ještě neskončil ani první den a  já už mám nepřátelé.

Otřepal jsem se a došel až k tabuli. Chvíli jsme čekali, než přijde učitelka, aby mě nějak představila.

„Tak třído, velká většina z vás už Yongboka zná, ale někteří jsou tu noví. Tak se nám prosím představ."

Popravdě jsme si myslel, že se představovat nebudu, ale když je to nutné, tak prosím.