Stranger [hyunlix]

12.

A taky jsem měl pravdu. Hned jak jsme vešli na pozemek školy, všichni na nás obrátili pohledy. Bylo to až nepříjemné, i přes to že před pár lety jsem takovou pozornost dostával každodenně. Ruce jsem si strčil do kapsy, aby nebylo vidět, že se klepou. A na tvář jsem nasadil skoro stejně kamenný výraz, s kterým chodí Min.

Šli jsem až do hlavní haly, kde jsme se museli rozdělit. Pořád jsem nevěděl, jaký mám rozvrh, takže zjistit si to, je první na mém dnešním seznamu. Na stejno jsme se zastavili a koukali na sebe jak na debily. „Ehm... no tak my se od vás oddělíme. Dopoledne nemáme žádné spojené hodiny, takže se uvidíme až na obědě. A potom na tanci? Pokud ho teda máte." Promluvil Hyunjin.„Já nemám tanec lidi, mám hudbu takže jenom na obědě." Pozdvihl jsem na Hana obočí. Nikdy mi neřekl, že se zajímá o hudbu.

§

Den probíhal normálně. Až moc normálně na můj vkus. Nic moc se nedělo. Jediný z čeho jsem nebyl zrovna nadšený, bylo každohodinové představování třídě, kde mě stejně už znali. Alespoň většina. Nikdo na mě nemluvil. Ani u tabule jsem moc nebyl.

Na obědě jsem si hezky vyčkal frontu, jen abych dostal kousek rýže se zeleninou. Neměl jsem žádnou chuť k jídla. Ať to bylo z čehokoli, neměl jsem. Chvíli jsem čekal, než si ke mně přišel Ji společně s Minhem a Hyunjinem sednout. Myslel jsem, že tím to už končí, ale když do jídelny vešli další dva kluci a začali na Hyunjina s Minhem mávat, mysle jsem, že půjdu skočit.

Nevadilo by mi trochu soukromí. Dokázal jsem snést, že ho narušuje už Hyunjin, neboť Minho mi je úplně jedno a na Hana jsem si zvykl. Nechtěl jsem však svůj život sdělovat dalším tisícům.

Jak jsem měl ale vědět, že jsou na týhle škole tak oblíbení?

Děláš, jako by si sám nebyl.

Neměl jsem na další lidi ani náladu, proto jsem se rozhodl vyřešit s Minhem věci teď, místo toho abych je řešil až za chvíli. „Domu jít nemůžu, to nám je oběma jasný." Zašeptal jsem s směrem k němu. „Musim přespat u tebe. Han by měl zbytecný otázky. A potřebuju s tebou vyřešit Kiss a Leu, protože pokud jsou vážně v nebezpečí, je nebezpečné se s nimi spojit, ale ještě nebezpečnější je nechat samotné, takže to potom s tebou chci probrat." Ukončil jsem svůj monolog a čekal na odpověď. „Jo a zkus mě nezapojovat do konverzace." Dodal jsem.

Minho mi věnoval jeden ze s bych úšklebků, ale přikývl na znamení, že chápe. Přes telefon to probírat nemůžeme, to mu doufám došlo. Takže nezbývá nic jiného než to vyřešit u něj.

Předpokládám, že bydlí s Hyunjinem, ale pokud se nám povede, ho na chvíli vykopnout, bylo by to snazší, než mu předložit celý svůj život na zlatým podnosu.

Ještě chvíli bylo u našeho stolu ticho. Potom ale přišli dva zmínění kluci a nastalo peklo. Konkrétněji poklop pro mě. Dříve jsem možná byl typ člověka, který měl rád společnost, ale to se změnilo.

Minho se snažil dodržet svůj slib a do konverzace mě nezapojovat. Občas ke mně padla nějaká otázka, ale jinak jsem měl klid. Dojedl jsem jako první, a tak jsem toho využil. Rychle jsem se zvedl a hlesl tiché „Já jdu". V další vteřině jsem byl pryč.

Moc jsem nepřemýšlel, kam jdu. Věděl jsem ale, že se ve škole dlouho zdržovat nechci. Teďka bychom měli mít dějepis, na který jsem se rozhodl radši nejít. Potom ale máme tanec, a na ten se těším nejvíc.

Vzhledem k volné hodině - která není vlastně volná - jsem se rozhodl jít ven. Nemám s sebou žádné peníze, takže do obchodu nepůjdu. Rozhodl jsem se že místo toho zjistím pár informací.

Musím zjistit, kde je Julie a a Chae, protože bez nich to nezvládneme. Navíc mám takový pocit, že budou patřit k těm známějším lidem. Jako první jsem zamířil k zadnímu koutu za školou. Tam bude nejjednodušší začít.

Když jsem se tam dostal, byl jsem překvapený tím, kolik lidí tu vlastně je. Čekal jsem tak pět možná sedm, ale rozhodně ne víc jak deset lidí. Snažil jsem se na sobě nedat nervozitu znát a s ledovým výrazem jsem si to zamířil k trochu starším klukům. „Čau" řekl jsem - alespoň jsem se o to snažil - klidným tónem.

Kluk, který seděl na zemi, na mě obrátil zrak. Chvíli si mě jenom měřilv pohledem, než konečně promluvil. „Chceš cígo?"

—

————

TMI: NEBERTE SI Z FELIXE PRIKLAD