Stranger [hyunlix]

6.

Potom, co jsem rozpoznal, komu křik patří, neváhal jsem a rozeběhl jsem se do lesa. Slyšel jsem, jak kluci běží za mnou. Netrvalo dlouho a křik byl mnohem zřetelnější. Když jsem se přiblížil dostatečně blízko, spatřil jsem pět lidí, avšak jenom čtyři z nich byli na nohou. Kvůli neustálému pohybu, mi chvíli trvalo přijít na to, kdo je kdo. 

Tušil jsem, že tam najdu Hana a Felixe, ale mezi těmi čtyřmi jsem spatřil pouze prvního - Jisunga. Rozhlédl jsem se všude kolem, nakonec jsem stočil pohled na zem, kde k mému překvapení ležel Felix. Až po chvíli mi došlo, že se mu nejspíš něco stalo, protože proč by jinak ležel na zemi, když se vedle něj odehrává rvačka.

,,Ah- Proč běžíš sakra tak ry-" Minho neměl možnost to doříct, neboť jsem mu zakryl ústa rukou. Když jsem se ujistil, že už nic neřekne, tak jsem mu ji sundal a rovnou ukázal za sebe. On na to pouze pootevřel pusu, ale jinak mlčel. Já mezitím začal přemýšlet jak těm dvoum pomoct. Přeci jen nevím, čeho jsou ti ostatní schopní a rozhodně nechci skončit v nemocni. 

My jsme tři. Naproti nám je pět lidí, z toho je  jeden nejspíš v bezvědomí, což znamená, že ho někdo bude muset odnést. Takže máme o člověka míň. Potom je tam Jisung... ten nám pomůže. Okay jsme zase tři... Místo dalšího přemýšlení jsem to začal vysvětlovat klukům. Ti na to pouze přikývli.

Nějak jsme se domluvili, že Yeonjun vzhledem k tomu, že se umí prát, jim půjde dát prostě  nakládačku. Já doběhnu pro Felixe a nakonec Minho půjde pomoct tomu druhému, který vypadá, že už to taky dlouho neudrží. Jako poslední jsme se domluvili na slově 'mám', které řekněme, až když to budem mít pod kontrolou.

S klukama jsme se na sebe naposledy podívali a každý se začal plížit vlastním směrem. Dobře, takže musím se nějak dostat k němu. Pozorně jsem se rozhlédl, za účelem najít nějaký široký strom, a opravdu jsem ho našel. Nečekal jsem další minutu a rozeběhl se k němu.

Odtud bude lehké se dostat k Felixovi. Když jsem se ohlédl za sebe, spatřil jsem Minha, jak se rozebíhá k Hanovi a Juna, který šel normálním krokem k ostatním. Začal křik. Ještě větší než předtím. Využil jsem však situace a rozeběhl se k Leemu.

U něho jsem si klekl a zkontroloval hlavu. Nic. Oddechl jsem si. Chvíli jsem přemýšlel, jak ho zvednout. Nakonec jsem ho vzal na záda. Potom  co jsem se ujistil, že nespadne jsem zakřičel mám. Chvilku na to se ozvalo druhé mám, takže jsem neváhal a rozeběhl se lesem pryč.

Pořádně jsem nevěděl, kudy nebo kam běžím, ale důležité bylo se dostat pryč. Ovšem nic nejde tak lehce. Po chvíli běhu jsem za sebou uslyšel kroky. Víc kroku. Což znamenalo, že to nebudou kluci, ale ti druzí.

Snažil jsem se zrychlit, ale moc už to nešlo. Ani jsem nevěděl kde jsem, teda samozřejmě, že to tady znám, ale nemůžete se mi divit, když jsem úplně někde v zadu, kde se normálně nechodí. Když už jsem však neslyšel žádné kroky, dovolil jsem si zpomalit, až jsem úplně zastavil.

Teprve teď jsem si vzpomněl na kluky. I když mám s sebou telefon, takže jim můžu napsat. Po uvědomění tohoto, jsem začal přemýšlet nad tím, kde vlastně jsem.

Začal jsem se rozhlížet a I když to bylo pouze matné, na něco jsem si vzpomenout dokázal. Vybavila se mi menší chata. Připadalo mi, jako bych ji znal, a dokonce jako kdybych tam někdy i byl, a ne jenom já i kluci.

Další chvíli jsem neváhal a vydal se, kam mě srdce táhlo. Mezitím jsem dokázal z kapsy vylovit telefon, aniž bych shodil Felixe, který jak se zdá, si to na mých zádech docela užívá.

V telefonu jsem rozklikl číslo Minha a nechal to vyzvánět. Nemusel jsem čekat zrovna dlouho, neboť to zvedl skoro okamžitě.

„Hej, kde ste?"

„Kámo jak ti to mám asi popsat...v lese?"

„Minho teď vážně."

„No já nevim prostě v lese, takový to kde je hodně těch pastí na ty...no prostě tam."

Musel jsem chvíli přemýšlet, než mi došlo co myslí.

„Jo...no tak máš Jisunga s sebou?"

„Jo je hned vedle mě, proč?"

„Dobře vyřiď mu, že Felix se ještě neprobral a teď mě pořádně poslouchej. Já nevim kde jsem-

„Tak seš kripl? Jak se můžeš ztrati-"

„Řekl jsem poslouchej mě. Pamatuješ si na nějakou chatu, jako kde jsme byli já, ty, Chan a Seungmin?"

„Ahhh ty si na to pořád pamatuješ? Jsem nečekal no, ale jo, proč?"

„Dáme tam sraz a přespíme tam, jo a než se zeptaš proč. K nám nemůžeme, je už pozdě a nepustili by nás tam. Nevíme kde Felix ani ten Jisung bydlí a nemyslím si, že by byli jejich rodiče nadšení, kdyby k nim přišlo pět lidí z toho jeden v bezvědomí a další tři zbití."

„Okayy. Víš vůbec jak se tam dostat?"

„Ne. Ale nějak se tam dostanu, mám už jenom 10 % baterky takže se uvidíme tam. Čau."

„Nazdar zm-"