We Met On The Street Again

7.

Jsou dvě hodiny, to znamená, že máme s klukama zkoušku..a jdu zase pozdě.

,,Čau hoši, strašně se omlouvám, že jdu pozdě, zaspal jsem" vběhl jsem do zkušebny a všichni na mě koukali celkem překvapeně ,,Klid, ještě jsme se ani nerozehráli, navíc jsi nechyběl sám.." uklidňoval mě Georg
,,Kde je Gustav?" zeptal jsem se, když jsem ho v místnosti neuviděl.

,,Nevím, ani o sobě nedal vědět" odpověděl Bill a v tu ránu mu zazvonil mobil
,,Gustav" řekl a mobil zvedl

,,Čau, kde jsi?" ptal se a dal si ten hovor na hlasitý odposlech ,,Cestou na zkušebnu jsem srazil nějakou bábu, která se nerozhlídla, když přecházela přes silnici. Jsem na policajtech a řešíme to tady, tak snad nebudu mít nějakej obrovskej průser. Každopádně se mnou dnes určitě nepočítejte." objasnil nám situaci Gustav a my se nestačili divit
,,Okey, tak pak dej vědět, jak jsi na tom" řekl Bill ,,Jasný, čus" ukončil rozhovor Gustav a típl to.

,,Tak to bych do Gustava neřekl" poznamenal Georg ,,Jako co? Že srazí bábu na silnici?" zasmál se brácha
,,Jo. Ale tak..podle všeho si za to může sama, když mu tam vběhla aniž by se rozhlédla" odpověděl Georg a trochu se uchechtnul ,,Snad to ta bába přežila" poznamenal jsem a držel v sobě smích a kluci taky, protože kdyby jste slyšeli jakým hlasem jsem to řekl, tak se chcete smát taky

,,Už to vidím, bubeník kapely Tokio Hotel - Gustav Schäfer srazil bábu na ulici, paní však podlehla zraněním způsobenými autem a pan Schäfer byl odsouzen na pět let za mřížemi, za smrt této nebohé báby" citoval dramaticky Bill a to už jsme se s Georgem nemohli nesmát a vybuchli jsme smíchy.
,,Ne, ale teď fakt, snad se jí nic nestalo, protože nějaký takový kokotiny se zajetýma důchodcema fakt řešit nepotřebujem" dodal Bill a já s Georgem jsme si sušili slzy ze smíchu
,,To teda nepotřebujeme, no" přidal jsem se

,,Tak jo, teď konec srandy, jde se zkoušet" zavelel Bill a popadli jsme nástroje.

~~~

Jsme u nás doma, je půl páté. Pozvali jsme k nám Georga a čekali na hovor od Gustava. Leželi jsme v obýváku a povídali si o různých kravinách, tak jak to děláme vždycky.

Najednou nastalo ticho a v běm se rozezněl Billův vyzváněcí tón mobilu, hned po něm chňapnul ,,Gustav!" vyjekl a hovor přijal ,,Nazdar, už jsme se nemohli načekat až zavoláš. Tak co?" ptal se nedočkavě Bill
,,Dobrý, ta bába je v nemocnici s otřesem mozku a
zlomenou rukou. Policajti ze záznamů zjistili, že si za to může sama a
že z mého úhlu jí nešlo viděl, plus se ani nerozhlídla, takže jsem vlastně úplně vpohodě. Až na to, že mi sedřela kapotu její důchodcovskou holí. Ale já jsem tak hodnej, že jí to nenechám zaplatit" odpověděl a zasmál se

,,Tak hlavně, že nemáš žádnej problém se zákonem, ta bába si to bude do smrti pamatovat" řekl Georg ,,Té do té smrti moc dlouho nezbývá" poznamenal jsem potichu ,,Notak, Tome" napomenul mě Bill, ale já věděl, že se chce začít smát stejně jako já ,,Tak jo, slyším, že jste tam všichni, tak si to užijte a já to jdu vydýchat domů, čau" rozloučil se s námi Gustav a my s ním.

,,Tak ten měl teda štěstí" dodal Georg
,,Spíš ta bába" řekl jsem a dusil v sobě smích ,,Ale tak už dost, Tome" napomenul mě brácha znova.
Omlouvám se, že se chovám jak puberťák, ale já si nemůžu pomoct.

Do večera jsme pařili nějaký hry na Nintendu, nebo si povídali.

Kolem jedenáctý jsme se rozhodli jít spát.

~~~

Dnes jdu k Viktorovi. Stejně mě furt zaráží, že si mě normálně pozval k sobě domů, zná mě sotva pár dnů.

Georg odjel před chvílí domů, že má ještě nějaký zařizovaní. Bill dnes taky někam jde.

Napíšu Viktorovi, ať mi pošle jeho adresu, ať vím kam mám dorazit.
Ten mi asi za deset minut odpověděl a já se začal chystat. Vzal jsem si můj outfit do společnosti, to znamená, že jsem vyměnil tepláky za baggy jeans a vyměnil si tričko. Dal jsem si ještě deodorant a parfém.

V kuchyni jsem vzal tašku a hodil doní šest flašek piv a jednu vína. Ještě jsem měl chvíli čas, tak jsem si ještě skočil na cígo. Když byl čas vyrazit, popadl jsem tašku, telefon, klíče, obul se, zamkl za sebou dům a vyrazil za Viktorem.

Sedl jsem do auta a vyjel.

Asi za dvacet minut jsem dorazil na adresu, kterou mi dal. Na schránce bylo napsáno Hamond, takže by to měl být jeho dům. Zazvonil jsem a mezitím než mi někdo přijde otevřít jsem si prohlížel dům. Byl celkem velký, moderní sr zahradou.

,,Čau" pozdravil mě Viktor a já jeho, vyzul jsem se a společně jsme se vypravili k němu do obýváku.

,,Dáš si pivo?" zeptal jsem se ho
,,Neměl bych se spíš ptát já tebe?" zasmál se a já taky
,,No a..jak jste se s Ash poznali" začal jsem hned vyzvídat
,,Bylo to úplnou náhodou..." vyprávěl asi pět minut
,,A jak jste se poznali vy?" ptal se na oplátku on

,,Tomu bys neuvěřil. Jel jsem pozdě večer domů z klubu a cestou jsem srazil Ash, utekla od svého ex a neměla kde bydlet, vzal jsem ji do nemocnice, kvůli té srážce, pak ji vzal ke mně a bratrovi, dozvěděl se, že vlastně nemá kde být, tak jsme ji nechali bydlet u nás" vysvětlil jsem mu a on na mě koukal s otevřenou pusou

,,To je jak z nějakýho filmu!" vyjekl Viktor a já se zasmál. Povídali jsme si asi ještě hodinu. Viktor je fakt fajn chlap. Jen mě žere, že je s ním zrovna Ash..

𓆝 𓆟 𓆞 𓆝 𓆟