We Met On The Street Again

5.

Spí se mi příšerně, Georg chrápe jako můj otec. Možná ještě hůř.
Je šest hodin, z toho vyplývá, že jsem toho moc nenaspal. Vstal jsem z postele a šel na balkón si zakouřit. Jelikož když se probudím, tak už znovu neusnu.

Sedl jsem si na židli, co byla na balkoně, bylo celkem chladno, ale nějak extra mi to nevadilo. Zapálil jsem si a pomalu potahoval z cigarety.

Přemýšlel jsem o tom, jak budou lidi reagovat na náš nový vzhled. Každopádně to se dozvíme asi až za dva týdny, kdy ty fotky, co máme jít dneska fotit vyjdou.

Vykouřil jsem asi dvě cigarety, to co z nich zbylo jsem hodil do popelníku a vrátil se zpět dovnitř. Razil jsem rovnou do koupelny, kde jsem si udělal nějakou tu ranní hygienu.

Pak jsem sešel po schodech dolů, abych si udělal něco k jídlu. Rozhodl jsem se pro toust, je to sice nejobyčejnější jídlo, ale mám na něj chuť, takže si ho udělám.

Po vykuchtění mé specialitky, která se nazývá opečený toust s máslem a sýrem, jsem si sedl k televizi a pozoroval jsem večerní zprávy ze záznamu.

Nejvíc mě asi baví krimi zprávy, tak jsem na ně přepnul rovnou.
Někoho zabili, zbili, odsoudili, zatkli.. Prostě to, co se děje pořád. Ne, že by mi to bylo jedno nebo tak, ale každou chvílí někdo umře, nebo dostane doživotí.

,,Dobrý den přeji" řekl za mnou můj ospalý bratr ,,Dneska tě nepřišla navštívit paní kocovina?" zavtipkoval jsem a Bill se usmál ,,Řekl jsem jí, že dnes se to nehodí a ona to zřejmě pochopila" dodal a zasmál jsem se.

Je celkem divný, že z nás všech Bill pije nejvíc, opije se nejrychleji a kocovinu nemá skoro nikdy. Bill je pořádně nacamranej už po dvou panákách vodky.

A ještě k tomu vstává "brzo". Je osm.

,,Bille, to focení je v kolik hodin prosimtě?" ptal jsem se, mezitím, co brácha něco dělal v kuchyni ,,Kolem druhé tam máme být" odpověděl a já jen pokýval hlavou, jako že rozumím.

,,Dobré" vynořil se z patra Georg
,,Dobré by bylo, kdyby tady někdo nechrápal jako náš otec" řekli jsme zároveň s Billem a koukli se na sebe
,,Vstával jsem už v šest" dodal jsem a Georg protočil očima

,,Bojím se, jak bude vypadat Gustav" řekl Georg a pohledem zamířil na Billa
,,Proč tobě nic není?" řekl směrem k němu ,,Jsem alkoholu-vzdornej, pamatuješ?" odpověděl a Georg se uchechtl

,,Budu si dělat míchaný vajca, chcete někdo?" ptal se Bill, ale já odmítnul, Georg moc rád přijal nabídku.

Gustav se vzbudil v deset, což je na něj docela pozdě. Většinou takhle vstávám já, i když se neopiju.

Kluci jeli domů, aby se stihli připravit na to focení a aby měli ještě čas si dělat svoje věci. Na oběd jsme se rozhodli si něco objednat, protože se nám ani jednomu nechce vařit. Ještě jsem zajel na nákup, protože nám dochází jídlo.

Sedl jsem do auta, nastartoval a vyjel směrem do supermarketu.

Vzal jsem vše potřebné, od chlastu, až po ovoce a zeleninu.
Šel jsem k pokladně a čekal, jakou částku na mě vybalí prodavačka dnes
,,56.70€ prosím, hotově nebo kartou?"
,,Hotově" řekl jsem a podal prodavčce peníze, ta mi vrátila zbytek a s nákupem jsem se vrátil domů, bylo půl dvanácté.

To ten čas rychle letí! Bill se válel na gauči a já šel vyskládat nákup.

Ve dvanáct jsme se rozhodli, že si teda objednáme ten oběd. Bill objednal nějakou Indii, tak snad to bude dobrý.

Do půl hodiny nám oběd přišel a my si ho s radostí dali do hlubokých talířů.
Bill objednal něco, čemu se říká butter chicken. (Btw ja to jidlo miluju, takze jsem to sem dala proste, at furt nezerou jenom tousty xd)
Je to kuře s rýží a omáčkou s kurry, curcumy a dalších různých slátaninek.
Nejdřív mě to moc nelákalo, protože to na první pohled vypadalo jako jídlo ze školní jídelny. Dal jsem si první sousto do pusy, požvýkal, polknul a zamiloval se.

,,Kurva, jak jsem bez tohohle jídla mohl žít celý svůj život?!" vyjekl jsem a dal si další lžíci jídla do pusy.
(vím, že jsou vegetariáni, ale v tomhle příběhu prostě ne!)

Bill se nad tím jen pousmál, protože jsem nad jídlem nikdy takovou radost neměl. Teda s vyjímkou, kdy mi někdo přinesl Skittles.

Po jídle jsme jako vždy uklidili a začali se chystat na focení, Billovi to vždycky trvá nejdéle, tak ať nemusíme stresovat půl hodiny před odjezdem.

Oblékl jsem si můj předem zvolený outfit a šel jsem si lehnou do obýváku počat na Billa, než se vyfintí.

,,Bille? Už jseš? Je půl, musíme vyjet!" informoval jsem bratra, který byl pořád v koupelně ,,Už jsem" odpověděl a šel se mnou do chodby se obout a mohli jsme vyrazit.

Georg s Gustavem jedou spolu, takže je dnes nevyzvedáváme. To focení je ve vedlejším městě, je to odsud asi dvacet až třicet minut cesty.

Zaparkovali jsme před obrovským studiem. Na recepci nás poslali čekat do nějaké fotící místnosti, kde zatím nikdo nebyl.

Dostali jsme pokyny od paní recepční, že se máme posadit a počkat až přijde fotograf a jeho kumpáni. Uběhlo asi deset minut a najednou se rozrazily dveře ,,Omlouváme se, že jdeme pozdě, snad jste nečekali moc dlouho" řekl fotograf a já málem dostal infarkt, když jsme viděl, kdo přišel do místnosti..

      𓆝 𓆟 𓆞 𓆝 𓆟