We Met On The Street Again

6.

Zahlédl jsem Viktora. Kurva, měl jsem se zeptat Billa, kdo nás má fotit!
Co mám teď jako dělat? On mě nepoznal?

,,Tak, nejdříve uděláme fotky jednotlivců" řekl Viktor a pohledem vybral kdo půjde jako první, vybral mě
,,Vy! Vy-emm, vaše jméno?" zeptal se a stoupl jsem si na plátno ,,Tom Kaulitz. Stačí Tome" odpověděl a asi mu to v tu chvíli došlo, že jsem TEN Tom. Jen polknul a dělal jakoby nic
,,Dobře, Tome, posaď se na to křeslo, lokty se opři o stehna a spoj dlaně a jakoby ukaž pistolku, která míří do stropu" poručil mi a já udělal přesně to, co po mně chtěl ,,Výborně, koukej se před sebe ve směru, kterým sedíte" řekl, já tak udělal a on mě vyfotil
,,Skvěle" řekl a nasadil umělý úsměv, který jsem mu opětoval.

Udělal mi ještě pár fotek a pak i klukům.

,,A teď všichni dohromady, pózujte si, jak se vám to bude líbit" řekl a my se sestavili tak, že jsme byli za sebou v podřepu. Udělali jsme ještě pár dalších póz a chvíli čekali, až to foťák zpracuje.
Viktor na mě celou dobu divně čuměl.

,,Tome, můžete na chvíli?" zavolal na mě Viktor a vzal si mě na chodbu
,,Proč chceš kontakt na Ashley?" ptal se, když jsme byli venku
,,P-protože si změnila číslo a skoro dva roky se mi neozvala, slíbili jsme si, že se určitě budeme vídat" odpověděl jsem a on si mě sjel pohledem
,,Jak mi dokážeš, že se s ní opravdu znáš?" ptal se dál

,,Její přírodní barva vlasů je čistá blond, má modro-šedé oči, její nejoblíbenější barva je fialová, narodila se 15.6. její nejmilejší čas je 19:00 a oblíbená sladkost jsou gumoví medvídci!" vychrlil jsem na něj a on mě zaujatě pozoroval

,,Páni" ,,Už mi věříš?" ,,J-jo, teď už jo. Ale nejdřív to proberu s Ashley, přece jen jestli se neozvala, tak má pro to třeba svůj důvod, chápeš" dodal a já zakýval hlavou a vrátili jsme se do místnosti za klukama
,,Ty fotky vám pošleme do týdne. Můžeme je rovnou zveřejnit na náš web a že by jsme udělali ještě menší rozhovor, jestli budete souhlasit" navrhl Viktor a nám se to vcelku líbilo.

Seděli jsme tam asi ještě půl hodiny a pak vyrazili domů. Když jsem viděl Viktora poprvé, tak jsem si myslel, že je to nějakej sráč, kterej za prvé neumí fotit a za druhé se chová arogantně a nic nepochopí. V obojím jsem se mýlil.

Vlastně je celkem vpohodě, třeba z nás budou ještě kamarádi. Ale nevím, jestli se udržím, když bude v jeho blízkosti Ash. Neví, že jsme spolu v minulosti něco měli.

,,Co ti ten Hamond chtěl?" ptal se mě Bill, když jsme nasedli do auta.
Výslech začíná.

,,Nic" odsekl jsem
,,Dobře, když nic, tak nic" řekl a já nastartoval a vyjel směrem do našeho města.

Cestou jsme si s Billem jakš takš povídali, ale nějak jsem nebyl ve své kůži. Bojím se, že už Ash nikdy neuvidím, ikdyž jsem ji chtěl z mé hlavy vymazat. Chci ji vidět!

Zapípal mi mobil, Bill ho zvedl a ja mu hlavou naznačil, ať mi řekne, kdo píše
,,Viktor Hamond"
,,Okey" řekl jsem a přál si, abych byl co nejdříve doma a zprávu si mohl přečíst.

Po chvíli jsme dojeli domů, zaparkoval jsem a hned vyběhl do mého pokoje, kde jsem zprávu rozklikl.

V: Ahoj Tome, Ash není doma, jela někam na pár dní s kamarádkou. Tak mě napadlo, nechceš se třeba zítra, nebo pozítří stavit, popít a pokecat?

T: Ahoj, děkuju moc za pozvání, rád přijedu, hodilo by se mi to pozítří.

V: Super, těším se, dáme si vědět, zatím

T: jojo, čau

Čekal jsem, že mi pošle kontakt na Ash, ale tak tohle mě taky celkem potěšilo.
Není takový, jako byl poprvé přes zprávy, vypadá mile.

Zítra máme zase zkoušku a nějaký papírování, takže to bude zase na celé odpoledne.

Byly čtyři sedím u sebe v pokoji a snažím se psát písničku, kterou mám rozepsanou. Podle jejího refrénu jsem ji pojmenoval Pain Of Love. Dopsal jsem první sloku. Přemýšlel jsem nad tím, že až by jsme koncertovali, mohl bych vymyslet kytarové sólo k této písničce.

Ale na to mám ještě hodně času. Otevřel jsem notebook a otevřel si e-mail, na kterém se nacházeli fotky z focení. Nečekal jsem, že nám je Viktor pošle už takhle brzo.

Ty fotky vypadaly fakt dobře, nečekal jsem, že bude Viktor fotit tak dobře.
Dostal jsem k tomu ještě zprávu, že rozhovor s fotkami se zveřejní za dva dny.

,,Nechceš zahrát Mario Karts?" vběhl mi bratr do pokoje, já zaklapl počítač a vydali jsme se společně do obýváku, kde jsme zapli Nintendo.

Vzali jsme si každý svůj ovladač a zapli hru. Vyhrával jsem, Bill do mně kopal, ale mně to nevadilo.

Dojel jsem poslední kolo závodu, skončil jsem na prvním místě.

,,První hra, to ještě nic neznamená" namítl Bill a já se jen uchechtnul.
Miluju, když vyhrávám.

Zapli jsme nové kolo, hned co jsem vyjel na dráhu, jsem byl zase první.
Bill po mně neustále ječel, ale mně to nevadilo, naopak, povzbuzovalo mě to.

,,Do prdele! Už jsem tě měl na lopatkách!" prohlásil Bill ve chvíli, kdy jsem dojel do cíle ,,No jo, no jo" zamlaskal jsem na něj a hned na to mi přiletěla malá facka. Jen jsem se zasmál a pustil další kolo závodu.

,,Třeba teď už konečně vyhraješ" potichu jsem se zasmál a dostal ránu od bratra, zase jsem se jen pousmál a v tom závod začal.

~~~

,,Dobré, já už na to seru! Jsi prostě lepší!" prohlásil brácha a já se vítězně poplácal po rameni.

,,Třeba se ti zadaří příště" utěšoval jsem ho s ironií v hlase, ale tím ho asi ještě víc naštval
,,Tak si příště zahrajeme Just Dance a uvidíme jak ti to půjde" teď se smál on.
Nesnáším tanec. Tuhle stupidní hru hrajeme jen když se u nás hodně opijeme.

𓆝 𓆟 𓆞 𓆝 𓆟