Dragon girl

dragon girl - 2. Kapitola

Stál tam vysoký kluk s černými havraními vlasy rozčepýřenými do stran. Měl modré triko, přes které šlo vidět jeho namakané tělo. Smaragdově zelené oči se mu leskly. Na úzkém obličeji s výraznými rysy vynikaly jeho růžové až rudé rty.
,,Ahoj" řekl trochu vyděšeně. Já musela vypadat asi 10x hůř. Co když mě viděl?
,,jo, čau" vyhrkl ze mě tichý hlásek.
,,Ehm...co ty tady? Tak sama?" Sakra... asi to ví. Co když je lovec. Ano, existují lovci draků. Musím to nějak zakecat.
,,To bych se mohla zeptat i já tebe" odpověděla jsem povrchně.
,,Jo, jasný, ale neměla by jsi tady být sama něco jsem zahlédl. Asi medvěd nebo tak něco."
,,Taky jsem si ho všimla" řekla jsem už uvolněněji.
,,Jo, já jsem Jared" představil se mi a nastavil ruku. Já s ní potřáslaa udělala široký usměv. Vypadá to, že o ničem neví.
,,Těší mě, já jsem Stella" široký úsměv mi oplatil.
,, můžeme jít spolu, jsem tu nový a moc se tady nevyznám." tomu jeho úsměvu se nedá odolat.
,,Jo jasně, provedu tě" zasmáli jsem se a sebevědomě jsem vyšla z lesa.
Bohužel jsem se dostala přesně na opačnou stranu než jsem přišla takže jsem neměla tušení kudy jít dál.
,,Ehm.. já tu taky nebydlím od mala. Přistěhovala jsem se asi před dvěma roky. A tady jsem nikdy nebyla." bože takovej trapas se může stát jenom mě.
,,Takže jsme se ztratili?" Zeptal se Jared vyděšeně.
,,nejspíš" odpověděla jsem. no super, ztratila jsem se s neznámým člověkem na neznámém místě...
,,Neboj, tudy jsem přišel. kousek máme chatu." Zasmál se a znovu se mu zalesklo v očích.
,,Máte? Ty tu nebydlíš sám?" Chci o něm vědět co nejvíce, co kdyby to byl opravdu lovec?
,,S rodiči a sestrou" usmál se na mě a pokračoval ,,doprovodím tě k městu a někdy mě provedeš, dnes dospěla spěchám"

Mlčky jsme došli k městu. Podal mi papírek s číslem, které právě napsal.
,,Až budeš mít čas, zavolej" a pak už jsem jen viděla jeho vzdalující se siluetu.
****
Ahoj, tak jste do dočetli "až" sem. Doufám, že vás to baví a budu ráda za každou radu. vaše 👑blond princess👑