Dragon girl

Dragon girl - 6. Kapitola

Už jsem asi po páté polkla. Měla jsem takový strach... V nitru jsem věděla, že to nebude jen tak. Že se prostě sejdu s nějakým chlápkem a jen tak mi dá jednu z nejdůležitějších talismanů k přežití draka. To přece nejde...
"Přišla jsi" zabručel neznámý.
"Jo, ale to nemusí znamenat, že řeknu ano" vypustila jsem sebevědomě.
"To nemusí, ale proč by jsi sem chodila?... Nebudeme to řešit. Ano? Nebo ne?" Zpřísnil se mu hlas.
"Dovol mi, se zeptat na pár otázek" kývnul a já se zhluboka nadechla.
"Proč mi pomáháš? Co ti to přinese?... A jak mi ji chceš sehnat?" Snažila jsem se tvářit stejně přísně jako zněl můj hlas, ale nakonec jsem napjatou kůži uvolnila.
"Jak už jsem řekl, potřebuji tvou krev. A navíc kdyby se ta kytkat dostala do špatných rukou..." povzdechl si "nedopadlo by to dobře..." 
"A dál?" Povytáhla jsem obočí a přeložila si ruce na prsou.
"Co mi to přinese? Jak bych to řekl... Něco o čem uz dlouho sním. A treti otázka... No... My ji seženeme..." Zvedl hlavu tak, že jsem pod kapucí viděla kousek jeho obličeje. 
"Jak my?!! Víš kde je ne?" Tentokrát jsem zesílila hlas až se ke mě pár lidí otočilo.
"Vím, ale sám to nezvládnu." Jeho hlas zněl tak uraženě.
"Dobře... Ale musím chodit do školy a prostě to nepůjde to jen tak, že si zmizím a nikomu nebudu moct říct kam jsem jela." V tu chvíli mi byla panika asi nejlepší kamarádkou nebo co....
"Neboj, to se zvládne... Dávám ti týden na vyřešení nějakých záležitostí kdyby... Kdyby jsi se nevrátila. A opět tady." Pak znovu zmizel. Já už nic nemohla vrátit zpět. Je to tak...

Od domu mé oddělovala nějakých třicet kroků. A v ti chvíli mě to došlo... "Kdyby jsi se nevrátila" zopakuji si nahlas. Zavrtím hlavou a vejdu do bytu.

"Márty?" Zavolám z chodby. Do nosu mi vnikne lahodná vůně palačinek.
"Ahoj, řekl jsem si, že když už budeme ti spolubydlící tak tě příjemně přivítám." Zamrkala jsem na něj a pak vyklubal oči.
"Takže jo? Rozhodl jsi se velice správně" neubráním se a objemu ho.
Marty
"Kde se ta holka zase courá" řekl jsem si pro sebe když jsem vešel do jejího PRÁZDNÉHO pokoje.
Povzdechl jsem a šel si udělat snídani. Napadlo mě, že bych ji mohl udělat taky snídani a tak jsem našel panvíčku a ingredience na palačinky.
Celý večer jsem přemýšlel jestli její nabídku přijmout. Teď už mám jasno.
Budou z nás spolubydlící.
Konečně zarachotily klíče a já čekal s na zdobenými palačinkami jako usmívající se idiot.
Stella
Dojedli jsme palačinky a já uklidnila nádobí.aa
"Co dnes podnikneme?" Usmála jsem se a nedala na sobě znát jakoukoliv naštvanost z předešlé situace s neznámým.
"Mám volno, co třeba kino?" Nadhodil Marty z gauče.
"Dneska dávaj Ant-Mana, ten novej film od Marvelu ❤️ víš jak to miluju," udělala jsem psí oči a on pomalu přikývnul.
...
Koupili jsme si popcorn a vešli do kino sálu.
Film byl naprosto dokonalej. Jako všechny Marvelovky. Jak jinak že jo?!!
Ale stalo se něco dost divného... Ruku jsem měla položenou na opěrátku, když v tom mi na ni sáhl Marty. Nejdřív se jen dotkl a hned se odtáhl, ale potom na ni položil celou dlaň. Nevěděla jsem co dělat, ale nakonec jsem mu ruku stiskla a držela se ho.
Podívali jsme se na sebe a oba se usmáli od ucha k uchu jako největší retardi světa.
...
Kino skončilo a my šli ruku v ruce domů. Mám to kousek takže to netrvalo moc dlouho.
Když jsme vešli do bytu dlouze jsme si zahleděli do očí, nevim kdo to ukončil dřív, jestli já a nebo on. Každopádně jsme se najednou dotýkali rty. Přitlačil mě ke zdi a vyzdvihl tak abych se mu nohami ovynula kolem pasu. Začali jsme se pomalu vyslíkat, ale když se dostal k podprsence odtáhla jsem se.
"Promiň... Já nemůžu."
Takže tady je další díl ❤️
doufám, že se líbí a že jsem vás i trochu překvapila 😊😂
Vaše 👑 Blond Princess 👑