Okruh lásky

12

Probrala jsem se s hroznou bolestí hlavy. Po chvilce jsem se rozhodla otevřít oči a zkoumala své okolí. Ležela jsem na velice příjemné posteli. Celý pokoj byl sladěn do višňové barvy, včetně povlečení. Na poličce bylo několik pohárů a hodně medailí, takové ceny co se dávají těm co se umístí ve formuli 1. Usoudila jsem že jsem v pokoji jednoho z kluků ale nedokázala jsem příjít čí přesně ten pokoj je.

Chtěla jsem se posadit ale hned jsem si to rozmyslela díky palčivé bolesti na břiše. Zvedla jsem si pánské tričko co jsem měla na sobě a uviděla něco nechutného. 687 jsem něla vyřezané pod pupíkem a jak to bylo čerstvé tak to vypadalo ještě hůř, doufám že časem nebudu mít ani jizvu protože to vypadalo opravdu ošklivě. Sahala jsem si na to místo a nevšimla si že mě někdo pozoruje.

"Jak ti je?" Vylekal mě Charles a já si až teď všimla jeho přítomnosti. Podívala jsem se na něj aniž bych spustila dolu tričko. Když začal věnovat pozornost mému zranění tak jsem dala tričko do původního stavu a posadila se, bolelo to ale nechtěla jsem to dávat na jevo. "Tohle je tvůj pokoj?" Ignorovala jsem jeho otázku a až teď si všimla že to tu celé voní jako Charles. "Vlastně tohle celý je můj dům." Začal se smát a sedl si na postel.  "3 měsíce jsi byla pryč Angie, vykašlala ses na nás." Povzdechl si a mě bodlo u srdce. "Všechno vám vysvětlím." Pohladila jsem ho po ruce a on se zamračil. "Nik nám toho řekl už dost." Vstal a já nechápala co tím myslí. "Co vám řekl?" Nik absolutně nic kromě toho že jsem zmizela nemohl říct. "Dobrovolně jsi jela na misi jen aby jsi nemusela být s námi. Že jsme jen banda blbých řidiču, jen nechápu proč?.." "Cože?!" Vyjekla jsem tak hlasitě že ztichl a vzhlédl ke mě. "To si snad dělá ten kretén prdel!" Charles nechápal můj obrat a jen na mě civěl.

"Nic z toho není pravda, všechno vám vysvětlím jen nechci to říkat každěmu zvlášť tak nemohli by jsme se nějak všichni sejít?" Řekla jsem už klidněji a pokusila se vstát, však marně. Charles si toho všiml a spěchal mi na pomoc. "Jo, všichni jsou dole tak pojď, odnesu tě." Popadl mě aniž bych stihla něco říct a nesl mě. Srdce mi bilo jako o závod. Cítila jsem jeho hřejivé teplo a každý napnutý sval v jeho těle. Nesl mě s takovou lehkostí a jemností, jako kdybych se měla každou chvíli roztříštit.

Donesl mě do větší místnosti kde byli všichni a jemně mě posadil. Sám si sedl vedle mě a kluci kteří vždy vesele konverzovali byli tentokrát potichu. Sotva se na mě podívali, zřejmě byli naštvaní. Chvíli bylo ticho tak jsem se rozhodla začít vysvětlovat.

"Takže kluci, já už vim co vám řekl Nik a přísahám že netuším jaký byl jeho záměr toho všeho ale nic z toho není pravda. Můj důvod náhlého odchodu byla moje, teď už bývalá, přítelkyně Laura. Volala mi že je v nesnázích a tak jsem ji jela na pomoc, jenže to byla past. Unesl mě ti lidi co unesli i Mika." Všichni překvapeně zírali a já se jim nedivím. Možná bych to dělat neměla ale rozhodla jsem se jim říct celou pravdu. "Ano, mysleli jsme si že Mike je zrádce ale nebylo tomu tak. Všechno bylo na něj nahrané a i nějakou dobů plánované. Mučili nás, díky tomu mám i tu nechutnost na sobě a jak jste si všimli tak jsem byla celá domlácená. Podařilo se nám utéct ale bohužel Mike.." Při vzpomínce na tu událost mi ukápla slza. "Neměla jsem jinou možnost než utíct, letenku jsem koupila pod falešným jménem a jela za vámi protože nikoho jiného nemám." Dořekla jsem celou situaci co se stala, samozřejmě všichni měli lítostivé pohledy.

"Promiň, my jsme opravdu věřili Nikovi, my nevěděli toto." Šel ke mě Lando a jemně mě objal. Všichni poté udělali totéž až na Charlese, ten jen nehybně seděl. "Co po tobě a Mikovi chtěli?" Zeptal se mě Daniel opatrně a všichni naznačili že se dobře zeptal. "Upřímně vám nemohu říci všechno ale před nějakou dobou jsem měla akci v Íráku, přísně tajnou, ani nikdo z vlády k tomu nemá přístup. Jediný člověk co o tom něco věděl je mrtvý." Vzpomínka na Dominika ve mě vyvolala spoustu špatných pocitů.