Okruh lásky

20

Celý týden byl neuvěřitelný. Charles mi dal všechno co mi na očích viděl. Nedokážu se vůbec vzpamatovat z toho úžasného pocitu. Je mi s ním hodně dobře, cítím se... šťastná.

Šla jsem si nakoupit nějaké oblečení na stanování s klukama. Charles zůstal doma kvůli nějakému vyřizování. Byla jsem ve 3 obchodech s oblečením, než jsem konečně objevila ty kalhoty které jsem hledala. Jsou maskáčové a volné, trochu připomínají vojenské maskáče, takové mám nejraději.

Vydala jsem se domů, šla jsem pěšky ať se můžu projít a vyčistit hlavu. Za hofinu jsem už odemykala dveře a slyšela ženský smích. Nevědomky se mi začali klepat ruce a potichu jsem se vydala za tím smíchem, který splýval s Charlesovo hlasem. Vešla jsem do kuchyně a uviděla ženu sedící na barové židličce vedle Charlese. Charles si mě v mžiku všiml a šel ke mně, líbnul mě na tvář a otočil se k té krásné ženě. Blond vlasy střižené k ramenům, plné růžové rty, lehké kouřové stíny, tmavě modré uplé šaty po kolena zvýtazňující její větší poprsí, úzký pas a dokonalé tvarované boky dodávalo ženě výjimečný vzhled. "Elis, tohle je Angie a Angie, tohle je Elis." Představil nás stručně zatímco se Elis postavila a vydala se ke mně pomalou chůzí. Jedovatě si mě prohlídla a podala mi ruku, z jejího pohledu mi bylo jasné že kamarádky nebudeme.

"Těší mě." Usmála se nevinně a šla si zpátky sednout, já jí jen úsměv oplatila. "Elis byla pár dní zde kvůli práci a napadlo ji že se za mnou podívá, dokonce jsem ji přesvědčil aby s námi jela tábořit." Začal s úsměvem vysvětlovat Charles a mně se dělalo mdlo. Nevěděla jsem co dělat, svíral mě takový zvláštní pocit. Bylo už pozdě večer tak jsem jen prohlásila že si půjdu lehnout a vydala se do ložnice. Neměla jsem na sprchu ani náladu, jenže zítra jedeme už stanovat tak nebudu mít tolik šancí se umejt.

Lehla jsem si do postele a pustila telku. Ze zdola jsem furt slyšela jejich smích a u srdce mě nepříjemně bodalo. Charles se za mnou ani jednou nebyl podívat, rozhodla jsem se tedy že se vyspim.

Probudilo mě zvonění mobilu, měla jsem za to že to je budík jenže venku byla ještě tma. Charlesova strana postele je furt stějně upravená, zřejmě ještě nepřišel. Podívala jsem se na mobil kde jsem měla několik zmeškaných hovorů od šéfa. Vytočila jsem jeho číslo a přemýšlela co bude tak důležitého.

"Angie?" Ozvalo se z druhé strany a mně zamrazilo v těle, nikdy tak jemně mě neoslovil. "Ano šéfe?" Zeptala jsem se poněkud nejistě, co se asi děje? "Víte, nemám moc času tak to nechci protahovat." Odmlčel se a já začala chodit po pokoji. "Vaši rodiče i bratr jsou... mrtvý." Vypravil a mě se zastavilo srdce. "Cože?" Vyhrkla jsem a měla co dělat abych se udržela. "Laura je dostala ve snaze dostat se k tobě, je mi to líto, musím končit a brzo se ozvu." Zaslechla jsem jen pípání a zavěsila.

Chvíli jsem koukala před sebe a pak se zesunula na zem, slzy mi volně tekly na zem a bylo mi to jedno. I přes to všechno co jsme zažili jsem je měla ráda, měla jsem aspoň menší pocit že mám rodinu, jenže teď nemám nic. Všechno mi vzali, mám ale aspoň Charlese.

Chvíli jsem tam ještě brečela jak hromádka neštěstí až ksem se rozhodla jít za nima dolů, Charles je jediný kdo mi dokáže pomoc a já ho opravdu potřebovala. Vydala jsem se teda dolů a mé srdce se rozpadlo na milion kousků. Leželi v sedačce v objetí, vypadali tak spokojeně a šťastně. Chvíli jsem na ně zírala a pak se sebrala ven, musim to rozdýchat. Na obloze září hvěudy a jelikož je nov tak jdou vidět lépe. Sedla jsem si na lavičku blízko parčíku a sledovala je. Představovala jsem si jaký bych měla život kdyby se nic z toho nestalo. Všichni jsou mrtví a já nikoho nemám, nikoho. Snažila jsem se potlačit slzy a jen tupě hleděla na nebe.