Okruh lásky

13

"Holubičko vstáváme." Začal se mnou třást Charles a probral mě z vydatného spánku. "Mhmm však dneska nepracuji." Otočila jsem se a chtěla dál spát, jenže se za mnou ozval  smích který mi vždycky rozehřál srdíčko. Schovala jsem si hlavu pod peřinu když mi došlo jak asi musím vypadat. "Až odejdeš tak vstanu." Jeho smích při těhle slovech přestal. "Proč holubičko?" Zeptal se a já cítila že si sedl na postel. "Vypadám hrozně." Tohle ho zase rozesmálo. "Věř mi, vypadáš stějně jako každý den." "Hah to určitě." Hlavu jsem furt nevystrčila a bylo ticho. Po chvilce jsem slyšela jeho kroky které rychle zmizeli v dálce.

Při zjištění situace jsem vstala a utekla do koupelny. Dala jsem si rychlou sprchu a vyfoukala vlasy. Zvládla jsem si i vyčistit pleť, kterou jsem i  namazala a konečně vypadala k světu. Použila jsem Charlesovo voňavku a vydala se za ním do kuchyně. Měl na sobě světle modré džíny a černé tričko. Vypadalo to že se někam chystá.

"Kam jdeš?" Prohlížela jsem si ho a on se na mě usmál. "Spíš jedeme, včera jsem ti říkal že jedeme do Monzy." No jo, já na to úplně zapomněla. Jenže nemám na sobě ani nic vhodného a vypadat takhle po boku formulové hvězdy není dobrý nápad. "Počkat jako vážně?" Nemůžu nikam jít v teplákách a v tričku, měla jsem v plánu jít nakupovat, ale nevím jestli je to vhodné jelikož mám všechny peníze na účtě. "Pojď." Vzal mě za ruku a táhl mě ven. Otevřel mi dveře od auta a počkal až se posadím.

"Takže první mě napadlo tě seznámit s Monacem a tak ale vzpoměl jsem si jak ses vždycky těšila do Itálie tak jsem dostal nápad na Monzu, Řím je takovej okoukanej. " Usmál a rozjel. Nevěděla jsem co na to říct ale hrozně moc mě to potěšilo.

Cesta v autě byla skvělá. Povídali jsme si a zpívali písničky co hráli v rádiu. Opravdu jsem se bavila. Jeli jsme hodinu a půl a najednou Charles zastavil. "Pojď, jdeme." Vystoupil z auta a já vystoupila též. Až teď jsem si uvědomila že mám vlastně bačkory na doma. Ježiš to je tak trapné. Charles mě zavedl do velké budovy a ocitla jsem se v místnosti plného oblečení, elegantního oblečení.

"Proč tu jsme?" Špitla jsem na Charlese. "Jdeme nakupovat holubičko. Neboj, platím to já a vem si co se ti zlíbí." Řekl s naprostým klidem a já myslela že se na místě propadnu. "Neblázni, to nemohu přijmout, já nakoupím až nějak vyřeším tu situaci." Snažila jsem se odejít ale Charles se nedal. "Neboj, pojď prosím. Nenabízel bych to kdybych nechtěl." Usmál se na mě a hladil po rameni. Měla jsem chuť opravdu utíct ale nakonec jsem souhlasila. Charles mi dal kreditku a šel do auta vyřizovat své věci.

Vybrala jsem si pár věcí a musím uznat že to bylo opravdu těžké. Italský styl se mi opravdu zamlouval. Všechno jsem zaplatila a na cestu do Monzy si vzala uplé tmavě modré šaty dlouhé nad kolena. Doplnila jsem je černými lodičky a šla. Charles byl opřený o auto a s někým telefonoval. Když mě spatřil tak se jeho výraz změnil. Byl takový jiný, jemnější ale zároveň napjatý. Celou si mě prohlížel a já začala být nejistá.

"Ozvu se pak." Típl hovor a mlčky na mě koukal. Po chvilce se vzpamatoval a pomohl mi dát věci do kufru. Když jsme se usadili zase se rozjel. "Dobrý?" Zeptala jsem se do ticha které stejně následovalo. Po další půl hodině jsme dojeli na místo a byli konečně v Monzě. Bylo to nádherné to sledovat. Udržované baráčky, lidi luxusně oblečený. Oproti Las Vegas to tady není tak hektické. Navíc styl oblečení se výrazně liší.

Zastavili jsme u restaurace a Charles mlčky vystoupil. Já zůstala sedět v autě. Nevěděla jsem co si o tom všem myslet. Najednou se však vedle mě otevřeli dveře, odpoutala jsem se a vystoupila. "Vypadáš nádherně." Zavřel za mnou dveře a nabídl mi rámě. "Děkuju" Vešli jsme do restaurace a musím uznat že to tady je nádherné. Lidi se usmívají a užívají své jídlo. "Co si dáš?" Otevřeli jsme menu a já si nedokázala vybrat. "Italské špagety třeba?" Začala jsem se smát a on jen zamával na číšníka. "Dobrý den co si dáte?" Usmál se na mě číšník a nemohla jsem si nevšimnou jak si mě prohlížel. "Dáme si dvakrát špagety a salát s balkánským sýrem prosím." Vyrušil ho z prohlížení Charles a číšník se na něj podíval s nechucením. "A nějaké pití? Taky pro krásnou dámu?" Mrkl na mě a pohladil po rameni. Bylo mi to docela nepříjemné tak jsem jenom sklopila zrak a tiše seděla. "Pomerančový džus nám doneste prosím." Odpověděl stroze a číšník odešel.