Apeiros: Poslední exodus

Exodus

Nejdříve to byla jen slabá změna v zabarvení oblohy, tak jemná, že byla téměř nepostřehnutelná. Postupně se ale růžové a zlaté odstíny ranního světla začaly měnit. Obloha se zbarvila do nezvyklých tónů, temně purpurových a sytě oranžových, jako kdyby se světlo lámalo přes neznámý prizmat.

Z této nezvyklé palety barev se začaly formovat nepravidelné vzory, které vypadaly, jako by byly vytvořeny rukou neviditelného malíře. Bez varování se z nebes začaly snášet objekty, které vypadaly jako kusy černého skla. Prolétávaly atmosférou s neuvěřitelnou rychlostí, jejich pohyb byl tak hladký a přesný, až se zdálo, jakoby nebyly omezeny fyzikálními zákony Země.

Každý z nich byl obklopen září, která pulzovala v rytmu odpovídajícímu ohlušujícímu mechanickému zvuku, který tyto objekty doprovázel. Při dopadu na zem tyto neznámé objekty zanechávaly za sebou vlny energie, které deformovaly vše, co jim stálo v cestě. Každý dopad byl doprovázen ohlušujícím výbuchem, který byl slyšen na míle daleko.

Země se otřásala, jakoby sama planeta byla v šoku z toho, co se děje. Lidé po celém světě byli svědky této podívané. Někteří stáli u oken svých domovů nebo na ulicích, zírajíc na oblohu v úžasu a nevěřícnosti. Jiní hledali útočiště, plni strachu z neznámého nebezpečí, které se vznášelo nad nimi.

Bylo to, jakoby se celý svět zastavil a sledoval tento moment, který už navždy mění lidské chápání vesmíru. To, co začalo jako nevysvětlitelný přírodní úkaz, se rychle proměnilo v největší hrozbu, které lidstvo kdy čelilo. Tyto mimozemské objekty nebyly jen slepými nástroji zkázy. Byly to vyslanci, něčeho většího, pouze vysílající jasný vzkaz, který byl slyšet ve všech koutech světa.

Byl to počátek invaze, co měla ukázat, jak křehké je místo člověka ve vesmíru. V tento den se lidstvo ocitlo na prahu nové éry, éry, ve které již nebyli jedinými vládci svého světa. Byl to den, kdy se lidstvo blížilo zkáze.