Co to děláš s mojí hlavou

1.

Autobus, kterým jsem jela zastavil před školou a všichni se začali hrnout ke dveřím až na jednoho kluka, který byl oblečený celý v černým a šel až jako poslední. Ten kluk semnou i nastupoval. Vypadal, že ho to tu sere, nebudu lhát mě to tu taky sere ani si neumíte představit jak moc a to jsme tu teprve první den. Všichni vystoupili a šli rovnou do školy. Pro moje štěstí na dveřích byly napsané třídy, takže jsem hned našla tu naši. Vešla jsem do třídy a tam už bylo pár holek, vypadali docela v pohodě. Sedla jsem si do předposlední lavice k oknu a čekala až přijde zbytek lidí a učitelka. Netrvalo dlouho a přišli všichni, ale jako poslední přišel ten kluk z autobusu. Sedl si za mě do poslední lavice, která byla jediná volná. Po pěti minutách zazvonilo a do třídy vešla učitelka (naše třídní) vypadala docela sympaticky. V minulé škole jsme měli taky fajn učitelku, vlastně do poslední chvíle se snažila mě přesvědčit abych tam zůstala a hodně mi pomáhala, ale bohužel odejít jsem musela, nezvládala jsem to tam.
u(čitelka): ,,Vítám vás v novém školním roce, letos to bude naposledy co se takhle vidime, doufám, že si to společně užijeme. Jinak máme novou žačku a to Dianu Lukovskou, doufám že s ní budete všichni dobře vycházet. Chceš se nám představit Did?" podívala se na mě s tázavým pohledem.
Postavila jsem se a začala povidat.
D(idi): ,,Jmenuju se Diana Lukovská, ale radši mám oslovení Didi nebo Did. Je mi 15 let a bydlím v Telnici. Nastěhovali jsme se tam na začátku prázdnin a bydlím s babičkou. Předtím jsme bydleli v Brně a tam jsem chodila 2 roky do školy, jenže mě ten poslední rok šikanovali. Doufám, že si budeme rozumět a bavit se."
učitelka: ,,dobře děkujeme, doufám, že Didi přijmete mezi sebe"
Sedla jsem si zpět a podívala se okolo sebe, ty lidi vypadali docela simpaticky, tak doufám že si budeme rozumět a třeba se i bavit.
Učitelka pak ještě něco říkala, ale moc jsem neposlouchala.
,,crrrrrrrrrr" konečně zazvonil zvonek a my mohli odejít. První den a už teď mě to tam nebaví, dala bych si radši znovu prázdniny.
Šla jsem na zastávku, vzala jsem si sluchátka a šla napsat moji nejlepší kamarádce Simče, ale stejně jsem furt musela přemýšlet nad tím klukem. Je to normální kluk, ale je prostě něčím zvláštní, proč nad ním furt přemýšlím?
Řekla jsem o něm i Simče, proč? Já vlastně ani nevím, ale potřebovala jsem to někomu říct..
Po tak pěti minutách co jsem si psala se Sim, tak se mě někdo zeptal jestli si může přisednout, vyndala jsem si jedno sluchátko a odpověděla ,,jasně". Podívala jsem se na něj a poprvé tomu klukovi z autobusu viděla do očí. Jeho oči byly modré a krásné. Chvilku jsme tam vedle sebe seděli a pak pronesl: ,,jsem Petr"
D: ,,já Diana"
P(etr): ,,máš hezké jméno Didi"
D: ,,děkuji, ty také"
Dobře, ze začátku nevypadal že by se chtěl s kýmkoliv bavit, ale i tak si získal moji pozornost a vlastně ani nevím čím.
Seděli jsme tam vedle sebe tak 10 minut pak se mě ale zeptal......

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

První část této povídky, doufám že se vám bude líbit a doufám, že budete mít trpělivost s mým vydáváním povídek, protože nejspíš nebude moc časté.
Omlouvám se za chyby✨

-----------------------------------------------------------

~jestli jsi přístav, jsem jachta co připlouvá, když slova ztrácejí význam~