Co to děláš s mojí hlavou

8. {konec}

Přesuneme se o rok později, Didi a Petr spolu chodí už rok.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Je něco okolo tří odpoledne a právě jsem přijela domů ze školy. Jinak pokud by vás zajímalo na jakou školu jsem se dostala, tak na veterinární univerzitu.
Došla jsem si pro něco k jídlu a šla do pokoje. Babi ještě nebyla doma, je pravda, že poslední dobou jezdí domů nějak pozdě.
Sedla jsem si a začala jíst svůj pozdější oběd. Zapla jsem mobil, šla na instagram a viděla, že je Petr aktivní, ale neodpověděl na moji zprávu z rána. Mrzelo mě to a rozhodla jsem se zprávu smazat.
Asi vás bude zajímat co se za ten rok stalo, že?
Začali jsme spolu chodit pár dní před Vánocema a Vanoce jsme spolu slavili 25. prosince, pak jsme spolu slavili nový rok. Petr řekl jeho rodičům, že spolu chodíme a oni mě mile uvítali. Já babi taky po nějaké době řekla, že spolu chodíme. Bylo mi řečeno, že si to myslela.
Náš vztah měl hlavně krásné chvíle, ale bohužel měl také hodně horších chvil. Jednou to vypadalo, že se dokonce rozejdeme, když si Petr myslel, že mám něco s jedním klukem z moji nové třídy. Nebyl moc nadšený, že jsem si vybrala zrovna tuhle školu, ale bohužel veterina vždy byla můj sen. Petr je úžasný člověk a víte co? Díky němu jsem začala zase jíst a dnes to je přesně 1 rok a 11 dní co jsem se neřezala. Dnes je to taky rok a 10 dní co jsme spolu vlastně. Rok vztahu jsme oslavili u Petra doma, kde jsme koukali na filmy a když už jsem k vám takhle hodně otevřená tak jsme se spolu i vyspali. Bylo to moje poprvé, kdy jsem to fakt chtěla a hrozně jsem si to užila.
Dnes je středa a Petr mi zase neodepisuje od včerejška večer. Napsala jsem mu ráno "dobré ráno" a on mi nedal ani to zobrazeno.
Zvykla jsem si, že má svoje dny, kdy potřebuje být sám, ale v poslední době je jich víc a víc. Nevím co si o tom myslet, protože je pořád aktivní a nic nenapise ani nic.
Najedla jsem se, učila se, šla do sprchy a pak spát. Celou tu dobu jsem myslela jen na Petra.
Babi dneska ani nepřišla domu, podle mě si někoho našla, ale nevím noo.

Vzbudila jsem se ve 2 ráno, protože mi začal zvonit telefon. Ani jsem se nepodívala kdo volá a zvedla to aniž bych otevřela oči
,,ano?" řekla jsem do telefonu
,,Didi... ty víš, že tě miluju, ale já už prostě takhle nemůžu dál. Chci to ukončit už nějakou dobu a teď jsem konečně dostal koule na to to ukončit. Jsem si jistej, že si jednou najdeš někoho lepšího než jsem já a chci tě poprosit aby jsi na mě vzpomínala jenom v dobrým a nepamatovala si ty špatný chvilky. Asi ti to dost ublíží, ale musíš pochopit, že já už takhle dál nemůžu. Chtěl jsem tady být pro tebe, ale jsem si jistej, že teď už to zvládneš beze mě. Promiň"
řekl a mně hned došlo kdo to je. Petr. Několikrát se zmiňoval o tom, že to chce udělat, ale nikdy bych nečekala, že mi takhle zavolá a bude říkat tohle. Z jeho hlasu bylo slyšet, že dost pravděpodobně zase pil.
,,Péťo, prosimtě, nedělej a nerikej nic, čeho by jsi mohl litovat. Já tě potřebuju, nedělej to.. prosím. Můžeme si o tom promluvit."
Sedla jsem si na postel a cítila jen jak mi začali po tváři téct slzy.
Chvíli bylo ticho pak se ale opět ozval Petr.
,,Did prosím nedělej mi to těžší než už to je..... Sedím teď na mostě a uvědomuju si jak moc tě miluju a jak zkurvenej je tenhle život. Dneska to ukončím, teď hned."
,,nenenene Petře ne, nedělej to prosím."
,,už toho bylo dost Did"
Vypl ten hovor a já si uvědomila, že jsem o něj právě přišla. Další člověk o kterého jsem neskutečně moc milovala a přišla jsem o něj.
Takhle už dál nemůžu.
Moc jsem neviděla na cestu, byla tma a měla jsem v očích slzy, které stále tekly. Došla jsem do koupelny, vzala žiletku a chvíli si s ní přejížděla po ruce. Držela jsem ji u žíly. V hlavě jsem si promítala všechny zážitky s Petrem a pak jsem došla zpět k dnešnímu hovoru. Přiložila si žiletku k žíle a udělala to.
Podřezala jsem se.

V nebi jsem se potkala s Petrem a vše bylo zase úžasné jako dřív.

.........................................................................

Je 3:33 a já dopisuju tuhle kapitolu. Původně to takhle a takhle brzy skončit nemělo, ale skončilo, vlastně ani nevím proč.
Tahle fanfikce vznikla vlastně spíš tak z nudy a nikdy jsem ji vydávat nechtěla, ale vydala, hlavně díky mé úžasné sestřenici, která mě ve všem neskutečně podpořila a pořád mi se vším pomáhá.
Poděkování patří také holčinám ze skupiny, protože jsou úžasné a mám je hrozně hrozně hrozně moc ráda.
Děkuju všem za podporu a děkuju všem, kteří to čtou, je šílené, že tahle fanfikce má momentálně přes 200 přečtení.

Brzy se můžete těšit na novou fanfikci, která doufejme skončí lépe než tahle🫶🏽
Omlouvám se za chyby✨
Děkuju všem❤️

------------------------------------------------------------
~Suicide Squad, já a mý osobnosti
Chtěli mou smrt, miluju je
Mám to v sobě, proč?
Všichni, co to nezvládli
Už mi nahoře drží spot~