Co to děláš s mojí hlavou

6.

Přesedla jsem si na Péťovo postel, Purpura jsem měla na klíně a hladila ho. Petr bez jediného slova odešel a po nějaké chvíli se vrátil s colou a spoustu chalkama. Viděl, že se na to nějak moc netvářím a tak si sedl vedle mě, opřel si hlavu o moje rameno a taky si hladil Purpura.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
,,Teď povidej vše co tě trápí" řekl z ničeho nic Petr. Vím, že mu můžu věřit, ale když jsem se naposledy takhle někomu otevřela tak to rozkecal po celé škole a na základě toho mě začali šikanovat. Vlastně jsem najednou nevěděla, jestli mu můžu věřit a jestli mu to můžu říct. ,,uhhh.... mě nic netrápí" proč mu zase lžu? Nevím.
,,Hej Didi mně to můžeš říct, já to nikomu neřeknu, prostě chci vědět co tě trápí abych ti mohl pomoct. Vím, že nejíš a s tím ti musím pomoct a chci vědět co předcházelo tomu, že jsi přestala jíst a ty ruce.... Did... proč?..... Hlavně mi nelži prosím"
Oba jsme hladili Purpura a Petr mi dal ruku kolem pasu.
Chtěla jsem utéct, křičet, ale místo toho jsem seděla na posteli s někým koho miluju a najednou z ničeho nic nevím jestli mu v tomhle můžu věřit. Seděli jsme vedle sebe několik minut a já se nadechla, že už konečně něco řeknu. Byla jsem rozhodnutá mu to říct. Přeci jen mám v něj důvěru i když v tomhle si stále nejsem jistá. Viděl, že jsem nervózní a tak si mě k sobě natiskl ještě víc a dal mi pusu do vlasů. Trošku jsem se uvolnila a začala říkat:
,,Všechno to začalo když mi byly čtyři a moji rodiče umřeli. Vypadalo, že půjdu do děcáku, ale vzala si mě k sobě babi od mámy. Umřeli při autonehodě a já v tom autě jela s nima, jediná jsem to přežila a v tu chvíli jsem si neuvědomila co se stalo, že už je nikdy neuvidím... S babi jsme bydleli jsme v baráku v Brně a bylo to fajn dokud si nenašla nějakého přítele. Ten přítel byl ze začátku fajn a choval se hezky i ke mně, ale jednoho dne jsem se vrátila ze školy a babi ještě nebyla doma z prace. Byl tam jen on. Bylo mi dvanáct a on mě znásilnil."
tady už jsem začala brečet, ale pokračovala jsem:
,,Bránila jsem se, ale vytáhl na mě nůž, mám od něj jizvu na stehně.... Bála jsem se to babi říct, protože jsem věděla, že ho fakt miluje a hlavně mi vyhrožoval, že jestli ji to řeknu tak mě zabije. Udělal to pak ještě asi dvakrát. Nelíbilo se mi to a on to věděl, pokaždý co to udělal to bylo horší a horší. Chtěl to udělat i po čtvrtý, ale pro moje štěstí tam přišla zrovna babi. Vyhodila ho z baráku a já začala chodit k psychiatrovi. Byla jsem v 6. třídě a bavila jsem se skoro s celou třídou. Měla jsem tam nejlepší kamarádku Simi, ale ta se na konci šesté třídy odstěhovala. Sedmička byla ze začátku v pohodě, ale někdy asi v dubnu jsem začala chodit s jedním klukem z té školy, jmenoval se Jakub. Věřila jsem mu a dost se mu svěřovala, věděl vše co se mi stalo v životě. Rozešel se semnou o prázdninách tím stylem, že mi přestal odepisovat. Bolelo mě to a v tu dobu jsem poprvé vzala žiletku a rizla se. Byl to ze začátku skvělý pocit. Udělala jsem to pak ještě několikrát. V září jsme šli do školy a já hned první týden schytala dost nehezké komentáře na můj vzhled a na vše co se mi v životě stalo.. Jakub to prostě rozkecal vsem. Bylo to horší a horší až mě jednoho dne Jakub znásilnil. Bylo to strašný. Nelíbilo se mi to, bránila jsem se, řvala jsem, ale nikdo mě neslyšel. Jakub si to natočil a poslal snad všem na škole. Všichni se mi vysmáli. Byla jsem z toho dost v pici. Bála jsem se to komukoliv říct, bála jsem se ho. Ale nakonec na to přišla moje třídní když se k ní taky dostali nějaké fotky. Zavolala si babi a babi se rozhodla to řešit přestěhováním. Nastěhovali jsme se sem, protože je odsud docela blízko Brna a babi chtěla být blízko Brna. Stěhovali jsme se od začátku června a od asi půlky července jsme tady. Nechtěla jsem tu být. V tu dobu jsem přestala jíst, vlastně ne úplně, dala jsem si za den třeba jedno jablko a to mi stačilo. Pokračuju s tím doteď, ale někdy si nedám ani to jablko. Žvýkačky a voda to jistí. Každopádně pak jsem se začala hodně řezat. Bylo to kvůli Jakubovi a stěhování. Nooo a když jsem přetrpěla prázdniny tak jsem šla první den do školy a tam jsem si našla toho nejúžasnějšího kamaráda."
Odpověděla jsem a on mě stále objímal ještě pevněji než předtím. Utřela jsem si slzy a opět začala hladit Purpura.
Petr mi chytl ruku a vyhrnul mi rukáv. Neumíte si představit co semnou dělají jeho dotyky. Mám motylky v břiše i když mě objímá natož tohle, nemohla jsem tou rukou uhnout.
P: ,,Didi... proč jsi udělala tohle. To nevypadá jako nějaký starý.."
Tak a jsem v pici. Co mu na to mám říct?
Že "no víš to bylo kvůli tobě, protože tě miluju a ty jsi se na mě na týden vysral". Ok tak to asi není moc dobrý nápad. I když mi přijde správné mu říct že ho miluju, ale i tak co když on to tak nemá. Mohla bych přijít o nejlepšího kamaráda a to úplně nechci.
Jednou rukou mě drží kolem pasu, druhou mi drží ruku, já mám opřenou hlavu o jeho rameno a přemýšlím co mu na to odpovědět.

............................................................................

Taková delší část hlavně o životě Didi a tak, snad se bude líbit.
Jinak fanfikci plánuju brzy ukončit a začít vydávat novou🫶🏼
Omlouvám se za chyby✨

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

~nakonec jste všichni stejní, ani jeden není věrný, ani jeden není u mě, když to bolí~