Kéž by !?

7.capitola

Zvoní mi budík a já se probouzím rozlámaná v sedě Elenka mi spí na klíně. Pořád jsme ve vlaku. Kontroluji čas na mobilu za pul hodiny budeme vystupovat jsou 2 hodiny ráno. Bože ještě že Bill je tak hodný a přijede pro nás nechci si představit co bych dělala ve 3 ráno na nádraží s dítětem.  Schovám věci co jsme měli vytažené pití svačinku telefon deku zpátky do kufru. Elence oblíknu bundu a sobě taky naštěstí mám batoh ten hodím na záda Elenka má taky batůžek ten připnu na svůj a budu doufat že ho nikdo neukradne v náruči budu mít malou a ještě potáhnu kufr no snad to zvládnu.

 ,,Elenko zlatíčko probuď se budeme vystupovat.,, šeptám a snažím se jí trochu probrat.

 ,,Mami já chci spinkat.,,                                                                                                                                     ,,Zlatíčko já vím drž se mě kolem krku až najdeme strejdu tak v autě můžeš zase spinkat jo.,, ,,Tak jo.,, Ještě než zastavíme mi volá Bill.                                                                                                       ,,Ahoj.,,                                                                                                                                                                               ,,Jani zůstaňte na nástupišti já vás tam najdu. Ať se nenaháníme někde po nádraží pomůžu ti aspoň s věcmi.,,                                                                                                                                                              ,,Dobře jak vystoupíme tak budeme čekat na nástupišti. musím končit už budeme zastavovat musím schovat věci.,,                                                                                                                                                 ,,Dobře zatím pa.,, domluvíme s Billem a já schovám mobil do kapsy batoh dám na záda a malá mě chytí kolem krku zvednu ji do náruče jednou rukou ji přidržuji a druhou vezu kufr. 

Naštěstí u dveří stojí průvodčí a když mě vidí vyrazí mi na pomoc. Dveře zdoláme naštěstí bez nehody a na nástupišti se rozhlížím kde uvidím Billa. Za chvíli jeho i Toma uvidím tak na ně zamávám. Nikdy jsem nebyla tak šťastná když jsem někoho viděla. Bill mě obejme a v tu chvíli se znovu rozbrečím.                                                                                                                                                     ,,Nebreč už jsem u vás. Pojď teď pojedeme do hotelu za Heidi je to její rozkaz musíte si obě odpočinout.,, řekne a hladí mě po zádech. Malá se mi v náruči probere a oba si je prohlíží.                ,,Ahoj princezno. Můžu tě vzít do náruče pro maminku si asi trochu těžká.,, řekne jí Bill a ona se zamračí.                                                                                                                                                                  ,,Strejdové nás odvezou do hotelu kde se vyspíme a potom pojedeme domu ano. a strejda Bill tě vezme do náruče jsi trošku těžká zlatíčko já jdu s tebou a budu tě držet za ruku jo. a řekni jim anglicky ahoj.,, mluvím na Elenku česky neštěstí anglicky umí aspoň trošku takže to snad nebude problém oni se děti líp adaptují než mi.                                                                                              ,,Hi, I am Elenka.,, řekne a nechá se vzít od Bill do náruče.                                                                         Tom nám vezme kufr a obejme mě.                                                                                                               ,,Děkuju že jste pro nás přijeli. a omlouvám se ale já už to tam nezvládla poté hádce.,, řekla jsem když mě taky obejme.                                                                                                                                                       ,,V pohodě Heidi se na vás moc těší. Donutila mě s Billem jet.,, řekne a my jdeme k autu.         ,,Bože doufám že nás nikdo nevyfotí nechci aby jste kvůli mě byli v novinách.,, začnu se až teď starat.                                                                                                                                                                                     ,,To neřeš.,, řekne Bill a zatím co jednou rukou drží malou tou druhou mě obejme.                    Dojdeme k autu Tom mi dá věci do kufru a já se posadím na zadní sedačky s malou na klíně Bill si sedne vedle Toma který řídí. Naštěstí nejedeme dlouho takže malá ani nestihne usnout a už jsme v hotelu. Kluci na recepci vyzvednou klíč a už jedeme výtahem na horu. Mala se mě teď drží za ruku a jde vedle mě. Pokoj je nádherný je to velká místnost ze které vede několik dveří do ostatních pokojů.  V místnosti je velký gauč ze kterého právě vstává Heidi a usmívá se.                ,,Ahoj zlatíčka, jaká byla cest?.,, ptá se a dojde k nám. Obejmu ji                                                               ,,Děkuju že si to tak zařídila. Cesta byla dlouhá a trochu náročná, hlavně pro mě.,, řeknu a potom představím Elenku.                                                                                                                                           ,,Tohle je moje dcera Elenka. Elenko tohle je teta Heidi manželka strejdy Toma a strejdu Toma a Billa už znáš.,, postupně jí všechny představím ale ona zívne což všechny rozesměje. Heidi hned ukáže na pokoj                                                                                                                                                            ,,pojďte si lehnou ráno si můžeme taky popovídat.,, rozhodne.                                                             Vezmu malou do pokoje s pokojem je spojená i koupelna takže malá se dojde vyčůrat sundám jí bundu mikinu boty kalhoty a už leží v posteli a spí. Já ještě vyjdu z pokoje sedí tam ještě všichni tři. Heidi vstane a obejme mě.                                                                                                                               ,,Mala už spí.. sedni si  a povídej co se přesně stalo. uleví se ti vím že to nechceš ventilovat před malou ikdyž by nám asi moc nerozumněla. Tomy podej Janě skleničku vína.,, rozkáže velitelsky a kormidluje mě na sedačku vedle Billa a sebe.                                                                                                Tom mi podá víno trochu usrknu a potom ze sebe všechno vysypu. To jak to babi vzala ze začátku nechtěla ale potom mě podporovala a jak sem všechno zařizovala a bylo to fajn jak se malá těšila a potom jak jsem se s matkou pohádali a jak mně vyhodila jak se mě babi zastala ale že jsem tam už stejně nemohla zůstat. Takže jsme se z balila s malou a prostě i přesto že jsme měli jet na noc jsem vyrazila sem zpět. Ve chvíli když už jsem nezadržela slzy mě Bill mlčky objal a Heidi mi podala kapesníky. Potom už jsem jen seděla a zhluboka dýchala.                                   ,,Měli bychom jít spát všichni.,, zavelela Heidi a s Tomem šli do jednoho z pokojů zůstala jsem v obýváku jen s Billem opřela jsem se o něj a zavřela oči. Cítila jsem že mě Bill objímá a že mě hladí po ruce.                                                                                                                                                            ,,Usnula jsi??,, šeptal.                                                                                                                                                    ,,Ne jen je mi teď moc příjemně. Ale Heidi má pravdu musíme jít spát za chvíli musíte vstávat máte práci. Nechci aby jste byli v problémech kvůli mně.,, řekla jsem ale pořád jsem seděla.          ,,Chceš abych byl s vámi v pokoji??,, zeptal se Bill.                                                                                  ,,Doufala jsem že se zeptáš. Pokud ti to nevadí tak budu ráda.,, řekla jsem.                                         ,,Tak pojď už je dost pozdě.,, řekl a zvedal se. Šli jsme do pokoje lehla jsem si k malé a objala ji Bill ležel zamnou a objal mě takhle jsme v objetí usnuli.