nevlastní bratr

2

eva: petře, už jsou tady
z obýváku vylezl klučina, měl stříbrné vlasy, piercing v nose, spousty tetování
p: ahoj jsem petr
a obejmul mě?
já: maria
eva: prosim petře, pomužes marii s věcmi do pokoje?
p: jasně, tak pojd
vynesli jsme všechny krabice ke mně do pokoje
peta mi pomohl i vše vybalit, za celou tu dobu jsme si povidali, musím rict, je to v pohode, vic než jsem čekala, eva je taky fajn, ale z taty mám strach, skrze cesty z auta, vím, že driv nebo pozdeji dojde a já jsem pekne v prdeli

p: takže kolik ti je?
já: 17, tobe?
p: mne je 19
p: co se stalo s tvoji mamou? jestki se teda muzu zeptat
A SAKRA, co mu mám říct
když už jsem chtěla neco říct, eva nas zavolala na oběd
já: mas to dobry
eva: dekuji mari, co vy dva, sedli jste si
p: jo, kecali jsme a vse v pohode, nebo mami, rikal jsem ze budu milej
eva: no to jsem rada

po obědě jsem si šla na chvili lehnout do pokoje, byla jsem unavena

když bylo 5 hodím, rozhodla jsem se, že bych mohla zacit neco delat, rozhodla jsem se jit projit po Telnici, dosla jsem k nějakýmu rybníčku a jen tak přemýšlela nad úplně vším, cinklo mi oznámení 
nějaký známy kluk me chce sledovat, rozklikla jsem jeho profil a zjistila, že je to peta? neřešila jsem to, povolila mu to a začala sledovat na zpět

bylo už 10 hodin, coze, to jsem tu tak dlouho? no nic, vydám se domů
hned co jsem ale vstala, zapomnela jsem kudy jsem přišla, sice byl začátek července, ale svetlo už nebylo, nebylo ani nejtepleji, nevedela jsem co mám delat, když bych se vydala někam spatne, bojim se, abych nezabloudila jste vic než teď, rozhodla jsem se, že napisu petrovi, bude to asi nejlepší řešení

já: petře?
petr: ano mari?
já: co děláš?
petr: teď jsem byl v obyvaku, tvuj tata pěkně zuřil, že ještě nejsi doma
já: no prave, nevim jak se mám dostat domu
petr: kde si?
já: u nějakýho rybníku
petr: cekej tam, hned tam budu, ano?
já: dekuji

byla jsem rada ze pro me dojde, ale bojim se taty vic a vic, jestli i teď zuřil, jsem v prdeli