nevlastní bratr

21

david: to je snad poprvé co jste na čas
petr: hahaha
dořekl petr, i když měl vlastně david pravdu, vždy jsme měli zpoždění, ale dnes jsme to stihli o pět minut dříve.
podívám se jak z dodávky vystupuje sára a rozeběhne se za mnou, hned jak je u mě tak se obejmeme
sara: zlato, na chatě si to vše musíme povědět, jsem tak ráda že jedeš, neviděla jsem tě už měsíc
já: já vím promiň, pak ti vše vysvětlím
sára: no s tím počítám

pozdravíme se ještě se zbytkem a jedeme směr chata o které upřímně nevím nic, nevim kde je, jak vypadá, prostě nic, s petrem si celou cestu posloucháme písničky, jelikož si zapomněl sluchátka, tak se dělíme o mé, kluci si tu radostně zpívají a vše je strastně fajn

david; a jsme tady, pokoje si vemte tak jak je máte vždy na koncertech

vzali jsme si všichni své věci a rozešli jsme se směr chata, která je celkem daleko, protože co si myslim, jeli jsme tak 2 hoďky, ale jelikiž jsme i zastavovali na benzine tak počítám že méně
vydali jsme se směr druhé patro, kde jsme si s petrem zalezli do pokoje a vse potřebné jsme vybalili

petr: viš co nás čeká?
já: povídej
petr: cely 4 dny se bude jen chlastat
já: to je super, ale aktuálně na to nemam chuť
petr: já taky ne😂
sára: petře vypadnu
petr: teď jsem si lehl
sára: dole je volný křeslo
petr: ne, já budu u sebe v posteli
sara: vypadni vole
petr: zlato, ty ji na to nic neřekneš?
řekne na oko uraženě a my se sárou děláme vše pro to, aby jsme tu teď nevybouchly smíchy
já: potom za tebou přijdu
petr: takže me vyhání už i má holka?
sara: jdi už
a na to jsme se už všichni 3 začali smát
petr mi dal pusu a odešel se slovy, že máme pak dojít
sára: tak co se děje
já: nemam to teď asi lehký, začali na mě znovu přicházet stavy, kdy je mi špatně z lidi, špatně z myšlenek a sami sebe
sára: zase? neříkala si že už to je lepší?
já: bylo, teď mám jen skoro každou noc noční můry, zbytek jsem neměla tak 2-3 týdny
sára: achjo zlato, doufám že se ti to tady s nami zlepší
ja: upřímně, já taky, ale poslední dobou mám chuť si ti vzít
sára: říkala si to petrovi?
já: ne, byl by nasranej a já bych se mu vůbec nedivila
sára: nemůžeš si to vzít
ja: já vim, ale ono to tak pomáhá
sára: v čem prosímtě
já: jsi v klidu, nic tě netrápí, nemáš tak těžký noční můry
sára: zlato, ty to zvládneš, ano?
já: musím, nechci nikoho zklamat
sára: tak se mi to líbí, dneska se opijeme a bude to vše fajn, přijedou sem ještě nějací prý známý, takže si to užijeme