nevlastní bratr

18

jak řekl, tak se i stalo, do 10 minit tu byl, nasedla jsem do auta a jeli jsme směr studio

calin: a jak si na to přišla?
já: eva se mě strastně na něho vyptávala, jak je to divný že jsme spolu každý den tak často, jakoze nemyslim si ze by o nas vedeli jak nad tím vic a vic premyslim
calin: nikdy neříkej nikdy
ja: já vim

dojeli jsme do studia, se všema jsem se pozdravila a vše řekla petrovi, ten nad tím začal taky přemýšlet, ale shodli jsme se na tom, že to nebudeme řešit

petr: mari, nemysli furt na to jo, říkal jsem ti, že kdyby cokoliv, tak se spolu odstěhujeme, peníze na to mám
já: peťo, já vím, ale nemůžeš vše platit ty
petr: to už jsme řešili zlato
já: já vím, ale i tak
petr: kašli na to ano?
já: dobře
💋

david: potřebujeme videoklip, takže za 2 tydny všichni jedeme na chatu, jasný?
kojo: to si piš, mari jede taky žejo?

nevedela jsem co rict, a tak jsem řekla jen pouze
já: uvidim, ale už bych šla domu, jestli nevadi
petr: dobře, my jdeme

rozloučili jsme se s klukama a šli jsme domů
petr: ty nechceš jet?
já: zlato, doma by to vypadalo už blbě že jedu s tebou
petr: lasko toto jsme už řešili, kašli na to, užijeme si to tam spolu, ano?
já: dobre
petr: miluju tě
ja: já tebe taky
💋

eva: kde jste byly?
petr: ve studiu, za dva tydny jedeme na chatu
táta: aj ty mario
já: ano

uběhl týden co jsme se dohodli na chatě, petr mě nakonec přemluvil jet taky, samozřejmě s petrem čas spolu trávíme i doma, spala jsem u neho v pokoji a to by nebyl on, kdyby se udžel, však víte, začal mi dělat dobře a já jemu, je to pocit euforie kdy myslíme jen na toho druhého a ne na ostatni, proto jsme ani nemyslely na to, že jsou doma rodiče

druhy den po tomto incidentu..... jsme s petrem u mě v pokoji a slyšíme jak na nás vola eva s tatou

já: peto, co když nas slyšeli
petr: lásko, je to možný
ja: jdeme?
petr: ano, ale ještě před tím, at je to cokoliv, miluju te a neopustim te kvůli nim, ano?
já: taky te miluju
petr: tak teď už pojd princezno