nevlastní bratr

17

už je to měsíc, co jsme s péťou spolu, za ten měsíc se toho moc nestalo, buď to jsme se snažili trávit čas jen my dva spolu, nebo jsme byly s klukama, ale taky na me zase dopadli ty chvilky, začala jsem mít opět ty záchvaty, noční můry a začala mnohem více kouřit

pravě teď stojím před barákem a kouřím svou cigaretu
eva: ahoj, zase kouříš?
já: uklidňuje mě to
eva: před cim prosimte
já: ale, to by si nepochopila
eva: byla jsem nakoupit, budu dělat špagety, pomůžeš mi?
já: dokouřím a jsem tam

na to mi už nic neřekla a odešla dovnitř, mám ji rada, vim, ze kdyby cokoliv, tak ji muzu vše říct, ale i tak, radeji si vše nechávám pro sebe
dokouřila jsem cigaretu a šla za evou ji pomoct

eva: když už jsme tady jen my dvě, můžeme si o něčem popovídat?
já: jasně, o čem?
eva: ty a petr

v tenhle moment, nevedela jsem jak reagovat, moje jediný myšlenky byly, že o nás ví..
já: co já a petr?
eva: trávíte spolu až moc času ne?
já: jo, to ano, vadi to snad?
eva: ne to jsem jedině ráda, jen doufám, že je na tebe hodný, ale je to takový divný
já: je, to se neboj, proč divny
eva: tak to jsem moc ráda, nevim, a co tak děláváte, každý den jste spolu
já: no tak povidame si, nebo jsme s klukama

do toho nám do kuchyně přišel tata z prace, samozřejmě slyšel mou poslední vetu
tata: jako ty jsi tam se samýma klukama?
já: ne, je tam ještě sara
eva: zlatičko, buď rád, že si naše děti sedli
tata: to jsem moc rad, neboj
eva: mari, nevis kde petr vlastně je?
já: měl. by být ve studiu
eva: dobře
já: ehm.. no.. nebude vadit když pujdu k sobe?
eva: jasne, utikej
já: dekuji

odešla jsem k sobě do pokoje a volala peťovi
já: peťo
?;tady calin, co se děje?
já: můžeš mi dát petra?
calin: mari, teď nahrává, děje se neco?
já: vlastně jo
calin: co se děje?
já: asi o nas ví
calin: jsi si jista?
já: ne, ale teď se me eva až moc vyptávala, že jsme až moc spolu
calin: no dopiči, nemam pro tebe zajet?
já: jestli se ti chce
calin: za 10minut jsem tam

s těmi slovy to položil a já jen čekala, az napíše, že je tady