nevlastní bratr

7

já: co?!
p: včera ti to nevadilo
já: nic vic nebylo že ne?
p: ne neboj, ale nevadilo by mi to
já: petře, jsme sourozenci
p: já vím, to je ten problem
já: no to teda je
p: dovolíš mi neco?
já: co?
p: znovu tě políbit
já: petře
petr mi ale na to nic neřekl, místo toho mě začal líbt, samozrejme ze jsem musela spolupracovat, bylo to skvělý
já: ale nezmění to nic, ze ne
p: neboj, nezmění
začala jsem se zvedat, ze jdu k sobě
p: do tvyho pokoje bych nechodil
já: proc?
p: spi tam calin se sarou a bůh ví, co tam teď dělají
já: ale já chci do sprchy
p: běž ke mně, ve skříni si neco vem na sebe
jak petr řekl, tak jsem udělala, šla jsem k nemu do skříná, vzala si šedivou mikinu a nějaký kratasy co tam měl, zalezla si do koupelny a pro jistotu zamkla, po sprse jsem se oblikla do mikiny, která mi byla tak po kolena, kratasy jsem si musela poradne utáhnout a byly tez velky, vylezla jsem z pokoje a petr se mi hned začal smát
já: to není vtipny
p: ale je
já: nemáš mít tak velky oblečení
p: nemáš byt tak maličká
já: hele, ty jsi tady ten obr, nejsem malayc mám 167 centaku
p:říkám, malička
já: nech mě
a začali jsme se oba dva smát
leželi jsme v posteli a povídali si

já: už chci do pokoje
p: zatím nikdo nevylezl, to by si slyšela
já: chci se namalovat
p: ale prosímtě
ja: fakt, alee
p: slusi ti to i nenamalove
já: dekuji, ale i tak se chci namalovat

po nejake době co jsme si povidali, do pokoje vešla sara
sara: petře, padej od tud
petr: to nemuzu byt ani ve vlastním pokoji
sara: ne, mame ženskou chvilku
petr: co obývák?
sara: tady je soukromý, běž už
petr: fajn

sara: takže, co to včera bylo?!
já: co mas teď na mysli?
sara: však jste se kurva líbali
já: já vim, rano mi to petr řikal
sara: vadilo ti to?
já: ze včerejška si nic nepamatuju, rano se mě zeptal, jestli mě může znova políbit, ale já nevim, nelituju toho, líbilo se mi to, ale jsme sourozenci
sara: tyvole, nebudeme si lhat, vám by to kurva slušelo
já: no to nevim
sara: ale já jo, nejsem sama kdo si to mysli
já: coze
sara: kluci to taky říkali, všichni
já: hele, jsme sourozenci, nic vic mezi nami byt nemůže, at chcem nebo ne, nesmí
sara: nezapomen, jste nevlastní, petrova mama by byla myslim si že rada, že si petr našel holku jako ty, jeho poslední, to byla hrůza
já: eva mozna, ale muj tata ne, co ta jeho byvalka
sara: totalne ho využívala, podváděla ho všude kde mohla, ta piča to zkoušela i na calina, ale žen se naštěstí nedal
já: tak to musela byt nějaká kurva
sara: si piš, ale co ten tvuj tata? proc by to neprijmul
já: hele, nemyslim si, ze by chtel aby jeho dcera chodila s jeho nevlastním synem, navíc, kdo řekl, že bych s nim byla😂
sara: nedelej že se ti nelíbí
já: mozna jo, ale sourozenci, nic vic
sara: však pockej, toto ti ještě připomenu
já: hej, zname se 4 dny
sara: a? já se do calina taky zamilovala po dvou dnech
já: ale u vas to je jiny
sara: nesvadej to pořad na sourozence, jste nevlastní, nemate nic společnýho, takže v tomto směru ende
já: viš co, uvidime, jak se vse bude vyvíjet, ale teď mi rekni, proc kurva muj pokoj

musela jsem už nějak změnit tema, myslim si, že dnes mi petr bude vrtat cely den v hlavě...