Příběh podle skutečnosti

*Pocity/Smíšený emoce*

Někdo mi kdysi řekl že láska si cestu k tobě najde že stojí za to bojovat že nejsem na nic sama

Ale kde jsem tedy teď? ležím v posteli slzy v očích skoro každou noc a vzpomínky z minulosti mě buď ničí nebo mě těší

Byly doby kdy jsem byla skutečně šťastná nebyla sama a přišlo mi že mám kolem sebe jenom samé přátelé
Po čase jsem však zjistila že ne každý je můj přítel/kamarád co tu pro mě je a má mě skutečně rád
Svět je krutý a je to boj
Jenže já se nevzdávám... ale proč k sakru ? cožpak už jsem si toho neprotrpěla dost ? Já si myslím že každý si zaslouží čas odpočinek hlavně ti co neustále chcou něčeho dokázat a nevzdávají se. Víte jsem tu pro každého ale za ty roky to proběhlo takhle rok 2020 mi ukázal život jinýma očima rok 2021 mi ukázal jak jsem byla slepá tok 2022 mě změnil a i když to bude znít drsně rok 2023 mě zničil... a já přesto bojuju a snažím se dát ostatním to co vím že je v životě nejdůležitější Naděje

Nikdy jsem nepřestala věřit ale uzavřela jsem srdce a už ho neotevřu chtěla jsem ale nejde to stejně tak už prostě neotevřu svoji duši ráda bych jenže můžete mi s jistotou říct že když budu otevřená úplně dočista otevřená že mě nezlomíte ?! že když budu otevřená budu moct vám věřit a být upřímně šťastná?! Já vám to řeknu upřímně vy mi možná řeknete "Nám můžeš věřit,, Ale já vám něco povím pokud moje srdce necítí, že vám může věřit tak vám věřit nebude a neotevře se. Důvěra je hodně křehká a je jako sklenice vy ji rozbijete ale už nikdy nebude stejná vždycky tam budou chybět střípky stejně jako v lidské důvěře už ta důvěra bude narušená a nebude vám ten člověk už jen tak věřit.
Víte vy mi možná řeknete že proč s vámi nejdu ven a že furt trávím čas s přáteli na internetu. Ale tak oni jsou jediní kdo mi rozumí
Nepomlouvají mě,jsou tu pro mě z psychické stránky,vyslechnou mě, podporují mě a jsou moje druhá ruka moje druhá rodina

Vy mi možná vždy budete říkat že trávím čas jen s nimi ale zamyslete se někdy nad tím proč. Oni mě nikdy nenechali ve štychu a vždy tu pro mě byli ví jaká jsem jaké mám stavy čím jsem si prošla ví mnoho věcí co vy ne a víte proč? protože oni vždy našli způsob jak se mnou být klidně i jen zavolat cokoli. ONI JSOU MOJE ŠTĚSTÍ MOJE DRUHÁ RODINA.
Někdo mi řekl už jednou ty furt říkáš že přijedou a jak dlouho se znáte? 3 roky a to jste se ještě neviděli vy se uvidíte za sto let atd Nepodceňujte je a už vůbec né mě. Já když o něco stojím jdu si za tím a oni jeli z Třebíče až do Kolína a vstali ve 4 hodiny ráno aby stihli vlak do Brna a vlak z Brna do Ostravy. Přijeli klidně i jen na jeden den na otočko na určitý čas ale přijeli aby mě viděli a tím vám chci říct nepodceňujte je a už vůbec nepodceňujte mě protože vše má svůj čas důvod ale taky i způsob jak dosáhnout toho za čím si stojíme.