Příběh podle skutečnosti

*Vnitřní boj*

Jak to jenom popsat člověk se probudí a celou dobu je v pohodě, šťastný jako dlouho ne a najednou?
Jako rána v hlavě nebo jako kdyby na vás něco spadlo či vás omámilo,bum jste bez energie.
Někdo jiný si řekne joo to nic není, to jsi se jenom blbě vyspala/vyspal jenže kdepak.
Ono stačí aby člověk něco řekl, zařval po vás, něco vám vyčetl, psychicky se vás nějak dotkl a z ničeho nic na vás padnou silný úzkosti a temný myšlenky.
Je to hrozné něco takového zažívat.
To si málo kdo dokáže představit jaké to je ale jen ten co to prožívá nebo zažil to skutečně pochopí.
Ležíte v posteli celou dobu v pohodě a z ničeho nic se vám navalí slzy do očí,pomalu vám tečou po tváři a nevíte jestli je chcete zastavit, setřít nebo to nechat jak to je.
Nejhorší moment když máte v hlavě prázdno nebo vám z ní hlasy co děláte špatně,co by jste měli, neměli dělat,co děláte špatně.Každý to má jinač ale někdo to má třeba tak že mu zní v hlavě různí našeptávači, špatný hlasy a nakonec lidí jak kdyby na vás koukali a chtěli vás seřvat,nebo po vás řvou a vy nedokážete ty hlasy c hlavě utišit je to jak noční můra.Ntbo když jdete po chodbě školy do schodů a hlavou vám lítají smutné vzpomínky,vztek,strach bolest...
Je to odporný a kdo nezná nepochopí.
Při těchto řádcích které píšu mám slzy na krajíčku jen tak z ničeho nic a to je to o čem tady celou dobu mluvím,hlavou vám něco prolítne a pak dopadnete takto. A to nemluvím o tom když jste ve škole,píšete sešit nebo test a najednou začnou tyto stavy.
Ano on někdo může říct tak si najdi odbornou pomoc, řekni to lékaři, jenže ono to není tak lehké najít v dnešní době takhle odbornou pomoc, navíc to stojí i nějaké peníze.
Nepřála bych vám to zažít... vnitřní boj s hlasy je pěkně hnusný peklo.