V Náručí Jeho Světa

1. Unavený Z Útěku Před Ohněm

So Tired - Josh A

______

Zvuk roztříštěného skla byl jako třešničkou na dortu toho hrozného dne.
Nebylo, kam se schovat. Nebylo, kam utéct. Jediná cesta ven z bytu bylo okno v jeho pokoji.
Bylo jen otázkou času, než se k nim lichvářovi chlapi dostanou.

Nikdy s tím nechtěl mít nic společného, nikdy se do toho nechtěl zamotat.
Ale přesto tam byl, přitisknutý zády ke stěně v rohu místnosti a třesoucí se jako ratlík. Nemohl za to, ale... kdo by se ptal?
Z kuchyně slyšel křik svého otce, jeho ženy a několika chlapů, co se s nimi tlačili o dveře.

Z křiku otce šla agrese, ale čím hlasitěji křičel, tím víc mu bylo jasné, že má strach. Křik jeho ženy naopak doprovázel pláč a hlas se jí chvěl. A křik těch za dveřmi byl vzteklý, doprovázený nadávkami a občasným smíchem. Hlavně ten smích mu naháněl strach.

Ale ona, i ten starej ožrala mu už byli ukradení. Musel využít příležitosti, dokud byl hluk a chaos. Hodil si na záda batoh, ve kterém měl sbalené jen ty nejnutnější věci. Mobil si dal do zadní kapsy tepláků a pak bez zaváhaní vyskočil oknem ven.

Jejich byt nebyl moc vysoko a auto, které parkovalo pod oknem, zmírnilo dopad. Na nic nečekal a okamžitě z něj seskočil na zem. A pak se dal na útěk. Běžel, jak nejrychleji jen mohl. Ani se nepodíval za sebe, radši nechtěl vědět, jestli si ho všimli. Doufal, že ten rachot a chaos byl dost na to, aby zamaskoval zvuk dopadu jeho chodidel na střechu auta.

Po několika minutách běhu zjistil, že měl pravdu. Nikdo za ním nebyl, byl v bezpečí. Alespoň prozatím.

Stále ale držel rychlý krok, protože část města, kde bydlel, nebyla v noční dobu bezpečná. Vždy přemýšlel nad tím, jak se asi musí cítit ženy, když těmi ulicemi procházejí za tmy. Musí být vyděšené.

Sám se tam nikdy necítil v bezpečí, ani když se celý oblékl do černého a hodil si kapuci přes hlavu.

Nebyl nikdy moc vysoký a byl štíhlý. Z pohledu žen by asi stále vypadal jako hrozba, ale pro muže... pro ty vypadal jako kořist.
Obzvlášť, když na zádech nesl batoh. Jakákoliv taška, jakékoliv úložné místo, bylo velkým lákadlem pro potenciální zloděje. A on by byl dobrá kořist.

Batoh měl plný peněz, které si našetřil z práce v té příšerné kuchyni v restauraci. Byla to odporná, těžká a vyčerpávající práce. Kdyby byl tohle jakýkoliv jiný den, možná by začal i plakat jen z představy, že by ho mohl někdo okrást.

Ale ten den... ten den mu to bylo jedno. Vlastně bylo vůbec těžké přijít na to, co cítí. Pokud vůbec něco cítil.
Po tom všem, čím si prošel, už byl zkrátka až moc unavený. Úplně vyčerpaný z toho, jak žil den, co den ve strachu.

Kdyby ho v tu chvíli někdo přepadl a pokusil se ho okrást, nechal by se. Útěk z toho bytu, který kdysi nazýval domov, byla ta poslední věc, ke které byl schopný se donutit, aby si zachránil život.

Potom už téměř nic necítil.

Ale nějakým zázrakem se štěstí tu noc rozhodlo stát na jeho straně a dostal se bezpečně až k domu, kde ho čekala kamarádka.

Avara byla asi jediná osoba, které ještě věřil. A jediná, co byla ochotná mu stále pomáhat. Pomalu ji následoval do sklepa, kde pro něj měla připravené spaní na gauči a snažil se zbavit pocitu, že je na obtíž.

,,Není to nic moc, ale-"
,,Je to perfektní," řekl rychle, než by se začala omlouvat a pokusil se pousmát.
,,Měl jsem v plánu jít do toho motelu, kde je v ceně i přehlídka švábů. Tohle je naprostý luxus," dodal ještě a Avara se uchechtla.