V Náručí Jeho Světa

4. Nech si to líbit

Vzhledem k tomu, že se příběh odehrává ve smyšlené zemi, jsem jim vymyslela i měnu.
Tak jen pro představu: 1 roan = 30 korun.

______

Pan Sinclair posunul k Jinxovi skleničku šampaňského, když jim ho donesli a přisunul se se židlí ještě blíž k němu.
,,Pij, ať se trochu uvolníš."

Jinx přikývl a pomalu sáhl po skleničce. Uznal, že je pravda, že by mu alkohol mohl pomoct se uvolnit. Cítil se už trochu líp, ale překvapivě jen díky panu Sinclairovi a jeho starostlivosti.

Nevěděl, jestli je to proto, že mu vážně záleží na tom, jak se cítí a nebo jen proto, že si ho chce ohlídat, aby ho neztrapnil, ale bylo to příjemné.

Napil se ze skleničky a hned na to vrhl na pana Sinclaira překvapený pohled.
Šampaňské mělo sladkou, ovocnou chuť, ale bylo sladké jen tak akorát. To, na které byl zvyklý on, tedy když se někdy naskytla příležitosti, bylo spíš kyselejší. S minimálním množství chutí a tónů a bublinky většinou i ostatní chutě přehltily.

Takhle dobré ještě nepil. Vlastně nikdy neměl alkoholický nápoj, co by mu vyloženě chutnal. Ale tenhle se jím právě stal.

Pan Sinclair se nad tím uchechtl.
,,Čekal jsem, že se budeš tvářit takhle. Moc toho neznáš, ale zábava s tebou je."

Jinx se pousmál a znovu se napil ze skleničky, z části také proto, aby se zbavil nutkání se usmívat ještě víc.

Asi to bylo tím, že už dlouho s nikým nebyl, jak na vztahy neměl čas, ani pomyšlení. A pan Sinclair byl milý a atraktivní, tak ho to rozhodilo. Ano, muselo to být jen tím, že je to nezvyk.
Nic víc v tom být nemůže.

Z myšlenek ho vyrušily hlasy, když si ke stolu naproti nim přisedali další hosté a vítali se s ostatními. Šlo o muže ve středním věku, taky oblečeného, jakoby šel vítat monarchy a ženu v nádherných rudých šatech, kterou zdobilo hned několik zlatých šperků.

,,Ah, kdopak je tohle? Kde máš Elliota?" zeptal se muž při pohledu na Jinxe, zatímco se uzasoval na židli.

,,Elliot dostal horečku, tak se ráno omluvil, že nemůže přijít. Tohle je Jinx," zareagoval pan Sinclair a podíval se na něj.
,,Jinxi, tohle je Robert a jeho žena Melissa."

Melissa se široce usmála, zatímco si Jinxe bedlivě prohlížela a zamávala na něj prsty, zdobenými dlouhými, špičatými nehty, které vypadaly jako drahokami.

,,Těší mě," řekl Jinx s lehkou poklonou.

,,Má krásný oči, huh?" poznamenal Robert a také si ho prohlížel.
Pan Sinclair Jinxe vzal jemně za bradu, pozvedl mu hlavu a lehce jí natočil k sobě, aby se na něj taky podíval.
,,Je krásný celý. Nemyslíte?"

Proč o mně mluví jako o nějaký panence?

,,To rozhodně je," ozvala se tentokrát Melissa, ,,Přijde mi hezčí, než Elliot."
Pan Sinclair si jeho hlavu natočil ještě víc k sobě a přiblížil k němu obličej. Jinx už se zase cítil trochu nepříjemně a také byl z jejich chování dost zmatený.

Proč o něm mluví jakoby tam nebyl? Berou ho snad jako nějakou novou hračku pana Sinclaira?

,,Je mnohem hezčí, než Elliot. A je i moc hodný. Viď?" Pan Sinclair ho pohladil palcem po tváři.

Klid, Jinxi. Dostaneš zaplaceno, tak si to nech líbit.

Lehce se usmál a přikývl, po čemž ho pan Sinclair už pustil.
,,Co že jste dorazili až teď?" Přesunul už svou pozornost zpátky na ně.
,,Ugh, nějaká nehoda. Museli jsme čekat, než budeme moct projet. A to byla tentokrát Mel připravená včas."