V Náručí Jeho Světa

3. Jiný Svět

Nikdy nejel drahým autem. A už vůbec ne limuzínou. I když jízda trvala zhruba tři minuty, byla tak fascinující, že úplně zapomněl na to, že by v tom autě vůbec neměl být.

Pan Sinclair za celou dobu nepromluvil, jen se důležitě díval do mobilu. Nejspíš byl pořád naštvaný. Jinx se kvůli tomu cítil trochu špatně, protože se vážně snažil vypadat, co nejlíp. Ale musel sám uznat, že mezi jejich obleky byl velký a viditelný rozdíl.

Pan Sinclair měl oblek nejspíš šitý na míru, padl mu dokonale. A látka vypadala pevně a luxusně. Jinx takovou naživo asi nikdy neviděl.

Sako bylo perfektně rovné, v krásné tmavě rudé a pokrývaly ho květinové výšivky v rudé a černé barvě.

Byla to ruční práce? Jdou výšivky udělat i jinak? Jak se to vlastně vyrábí?

Zavrtěl nad sebou hlavou, aby se trochu probral z myšlenek a přesunul pohled z jeho saka na to svoje.

Připadal si najednou trapně. Když ten rozdíl pozná sám, jak hrozně to asi musí vypadat pro pana Sinclaira, co je na kvalitu zvyklý?

Jinx trochu poskočil, když se vedle něj otevřely dveře. Ani si nevšiml, že už zastavili.

Vzhlédl na osobu, co mu otevřela a zjistil, že jde o řidiče. Usmíval se na Jinxe a lehce mu pokynul, že může vystoupit. Jinx se na něj taky usmál a rychle se z auta vysoukal, aby nezdržoval. Také mu hned poděkoval a přišlo mu, že výraz řidiče se na chvíli změnil na překvapený. Jakoby od něj poděkování ani nečekal.

,,Dělej, čas sice máme, ale dost krátkej," ozvalo se z druhé strany auta. Jinx se hned otočil za panem Sinclairem, co už stál před vchodem do obchodu.
,,Ano, pane," vyhrknul rychle a popoběhl k němu.

Dva muži, odění také v oblecích jim s úsměvem otevřeli dveře do obchodu.

To jsou zaměstnanci? Kam mě to vzal?

,,Pane Sinclaire," pozdravili ho s lehkým poklonem a pak se stejně tak poklonili i Jinxovi, když kolem nich prošel.
Byl tak překvapený, že se nezmohl na slovo a jen na ně zíral. Poté zrak pomalu nasměroval na svoje okolí.

Nacházeli se v poměrně malé místnosti, alespoň tedy malé na obchod. Na stropě byly zlaté lustry, jejichž osvětlení tvořilo příjemnou, klidnou atmosféru. Veškeré police v obchodě byly z tmavého dřeva a sem tam je zdobily zlaté a tyrkysové pruhy. V podobných barvách byly i pohovky, stolky a koberce.
Stěny pokrývaly velké mramorové dlaždice a celá místnost byla příjemně cítit dřevem, novotou a lehce i kůží.

Tohle nebyl jen nějaký obchod, byl to přepychový butik.

,,Pane Sinclaire, moc rádi vás vidíme. Co si budete přát?" promluvila na něj mladá dívka v tmavě modrých šatech, které těsně obepínaly její krásnou postavu. Vlasy měla blonďaté a sepnuté do elegantního drdolu.
Vypadala jako modelka.

Jinx se nervózně ošil. Tohle bylo prostředí, na které vůbec nebyl zvyklý, navíc si zase připomněl, že přesto, že má oblek, je tu ten nejhůř oblečený.

,,Potřebuji si kou-" zarazil se, podíval se na chvíli na Jinxe a pak se otočil znovu na tu dívku, ,,potřebuju si půjčit oblek. Kompletní i s botami. Na něj." Pohodil k němu hlavou.

Dívka se hned podívala na Jinxe, pousmála se a přesunula zrak zpátky k panu Sinclairovi.

,,Jak byste si ho představoval?"
,,Na tom moc nezáleží, hlavně aby to bylo rychle, nemáme moc času. Myslím, že by mu seděla černá se zlatou. A bílá košile. Jinak to nechám na vás."
,,Dobře, pane." S úsměvem přikývla a popošla k Jinxovi.