KAUZA Eduard (LGBT příběh)

KAUZA OSMÁ

Občas jsme tak připoutáni ke svému stylu života, že se vzdáváme úžasných příležitostí jen proto, že jednoduše nevíme, co s nimi.

Paulo Coelho

§§§

Ráno se Damian vzbudil před šestou hodinou, stejně jako každý den. Cítil se skvěle, odpočinutý nejvíc za poslední dlouhé týdny. Na chvíli ještě zavřel oči, schoulil do klubíčka, objal polštář a spokojeně vydechl. Ještě před tím, než se mu začaly honit hlavou dnešní povinnosti, byl nucený vytřeštit oči překvapením. Byl si naprosto jist, že do své postele večer neuléhal. A v té chvíli mu také došly události minulého večera. Byl tu za ním ten kluk. Viděl ho jako neschopnou trosku... Usoudil, že tohle mu zase tak nevadí, pokud si před někým nepustí pusu na špacír. Jenže to musel být on, kdo ho nějak přemístil do ložnice. Sám byl tak unavený, že se neprobudil a neměl ani ponětí, co se kolem něj dělo. Vyběhl do haly a tam ho hromádka popela ujistila, že ho hlava nezrazuje. Opravdu tu byl, udělal, o co jej žádal, i to, co by mu při smyslech nikdy nedovolil.

Když nad tím vším zapřemýšlel, zíraje neurčitě do vyhaslého krbu, dost dobře nechápal, jak ho ten kluk mohl unést. Proč to vlastně udělal?

Měl hlad. Včera toho moc nesnědl, ale dneska se mu chuť k jídlu vrátila. U míchaných vajec usoudil, že by se se včerejškem neměl nijak trápit. Že je Eduard divný a dělá věci s podivným entuziasmem, který nejspíš nikdy nepochopí, to věděl už dávno. Každopádně i díky němu byl dneska vyspaný do růžova. Spal deset hodin. Tvrdě, bez probuzení a divných snů, na své dokonalé matraci. Chyběla mu jeho žena a její láteření... Téměř každý večer ho hnala do ložnice s tím, že si na té pohovce odrovná záda. Nemilovala ho, ale byla starostlivá. A posteskl si, jako už několikrát, že je dům bez ní smutně prázdný. Možná kdyby se jim povedlo to dítě, o které se dlouhé roky snažili, dneska by bylo všechno jinak. Někdy si připadal zoufale osamocený. Sentimentálně se také politoval, že sex už neměl, jak byl rok dlouhý. Nepřemýšlel nedávno, že by si měl najít milence? Jen na jednu dvě noci? Přijatelné. Nemínil se stát mnichem. Ale pár dlouhých týdnů jako by jím byl.

Žvýkal opečený toust a při tom vymýšlel lákavé plány na víkend. V sobotu by mohl zajít do gay klubu a sbalit tam nějakého pořádného chlapa, který by mu ochotně nastavil.

V pátek mu ale babička zhatila jeho ušlechtilé úmysly. Jako malá holka vyrůstala na velké farmě, kde její otec choval plnokrevníky. Tuhle svou vášeň neopustila a nechala si koně i rodný dům, ve kterém střídavě žili i s klukama. Dřevěnici i stáje postupně rekonstruovala a dodnes si neodpustila po večerech a víkendech sednout na hřbet svému černému Ódinovi a prohánět se na něm po lukách patřících k farmě. Na tuto neděli naplánovala, že tentokrát pozve na oběd ona Damiana. Ten moc nechápal, proč se tak rozhodla, když se nic neslaví, ale rezignoval a přistoupil na pozvání. Tím pádem odložil i návštěvu klubu. Koneckonců stejně tam chodil nerad a když už se uvolil, viděl v tom přesně ten účel, za jakým se tam chtěl dostavit i tuto sobotu.

Podzimní neděle oplývala až netradičně pěkným počasím, které přineslo babí léto. Za Prahou se všechno zdálo jako by impresionistický malíř použil všechny barvy. Damian si sklopil střechu na své Tesle a nechal prohánět vítr ve svých nezvladatelných onyxových kudrnách. Byl uvolněný a šťastný. Hodlal si neděli se svou babičkou užít, a dokonce se těšil i na vyjížďku na koních, které se najisto nevyhne. Nebylo to tak, že by jezdil nerad, ale poté ho vždycky celý týden bolelo pozadí.

Zaparkoval před luxusní dřevěnicí a málem se usmíval. Když však vstoupil dovnitř, dobrá nálada ho okamžitě přešla. U dubového stolu seděl nad hrnkem kávy jeho bratr. Damianovy rysy okamžitě ztvrdly a měl nutkavý pocit, že by se měl otočit a odejít. V tu chvíli už ale přicházela babička, usmívajíc se na něj, jako by nevěděla, že přítomnost jejího druhého vnuka je Damianovi bytostně nepříjemná.