KAUZA Eduard (LGBT příběh)

KAUZA OSMDESÁTÁ TŘETÍ

Nepotřebujeme víc spánku. Unavené jsou naše duše, ne naše těla. Potřebujeme přírodu. Potřebujeme kouzla, dobrodružství, svobodu. Pravdu a klid. Nepotřebujeme víc spánku. Potřebujeme se probudit a žít.

Brooke Hampton

§§§

Damian spokojeně zapadl do útulné, dřevem obložené kavárničky. Jen co za sebou zavřel dveře, do nosu ho uhodilo známé aroma. Uvnitř svítily jen lampičky na stolech, kolem kterých se toulal dým produkovaný několika lidmi usazenými u malých stolků. Zamrkal, aby si oči rychleji navykly na přítmí a jakmile se dostal k baru, pochopil, že se nemýlil. Eda ho poslal do tradičního amsterdamského coffee shopu.

Na barové stoličce seděl mladík a zrovna si zapaloval dlouhého jointa. Damian roztáhl ústa do širokého úsměvu. Neříká se jen tak, že čich je nejlepší spouštěč vzpomínek. A než mu barman udělal jeho kávu, hlavou se mu prohnaly všechny párty, kterými se protáhl během svých vysokoškolských studií, a i po nich, kdy jej Julián tahal od jednoho snobského večírku na druhý. Na nich pak vystřídal marihuanu za kokain. Nikdy však nebyl zhýralý a nikdy to nepřeháněl. To ovšem neznamenalo, že si jednou za čas nedal. A dobré brko neměl už velmi dlouho. Proč taky? Vždycky pro něj bylo synonymem zábavy a uvolnění. Ovšem, že by si doma jen tak jedno zakouřil, ho nikdy ani nenapadlo.

Popíjel kávu a pomyslel si, že by byl hřích si pár gramů nekoupit. Když už byl v Amsterdamu... Beztak to bude první věc, na kterou se ho Karlík zeptá, až se v Praze potkají.

Po pravdě, moc se v těch druzích nevyznal, a tak barmana poprosil o nějaký zlatý střed. Nechtěl, aby to s ním seklo, a věděl, že holandská tráva dokáže být solidní zabiják. Přibral k ní i papírky a pár sušenek, kdyby se čirou náhodou chtěl k jeho drogovému večírku přidat i Eda. Koupil by i hašiš, jen tak pro strýčka příhodu na doma, ale měl strach. Soukromá letadla sice nikdy nikdo nekontroloval, jenže on bojoval o děti, které mu nechtěli přiklepnout právě kvůli drogám. On přicestoval z Amsterdamu. Kdyby se jen někde v záznamech objevilo, že něco vezl, jeho šance by byly nulové. A bylo by úplně jedno, že malé množství není trestné. Nemínil riskovat. Na testech už byl a také věděl, že následky příležitostné zelené cigarety jeho tělo vyloučí velmi rychle. Ale dnes večer se pořádně vyhulí a nechá ze sebe spadnout všechny starosti i to jeho infantilní poblouznění tím blonďatým ďáblíkem. Shodí masku spolu se všemi nahromaděnými stresy a ukáže mu, že se umí smát.

Dopil kávu i vodu, na kterou výjimečně nezapomněl, schoval svůj proviant do kapsy kabátu a v té chvíli se vynořila z kouře blonďatá kštice.

Na tváři měl Eda úšklebek, který si nedovedl odpustit. Jak bylo vidno, jeho nadřízený tu z toho měl pravý amsterdamský zážitek. Vždycky to tu bylo tak silné, nebo byl jako dítě na ten zápach pouze o něco... zvyklejší? Nevybavoval si. Damian ale nevypadal nijak zděšeně ani pohoršeně, a tak usoudil, že mu místní prostředí zas tak příšerně tlak nezvedlo. Naopak, oči mu jiskřily. Nejspíš to pro něj byla stejná novinka jako pro Edu, když to tu prvně viděl.

Tedy, aby byly věci uvedeny na pravou míru – tehdy s ním šla Lotte. On na muže, který si zrovna zapaloval, začal ukazovat a velmi nahlas se ptát co to dělá, jestli se to smí a jestli „bude blbý stejně jako teta Mila," což byla známá jeho chůvy. Žena v tu chvíli dost možná zvažovala, že mu o ní nikdy neměla říkat. Byl to její pokus zabránit mu sám nějaké drogy brát, nikdy k nim díky ní neměla dobrý vztah.

Ten člověk na ně pak zle koukal kdykoli ho znovu potkali. Jako na potvoru se s ním potkávali docela často, jelikož začal pracovat v krámku naproti jejich domku. Svět byl nevhodně malý.