KAUZA Eduard (LGBT příběh)

KAUZA ŠEDESÁTÁ PRVNÍ

Navzájem se držíme při životě. Záleží, jestli to bolí?

Ingmar Bergman

§§§

„Všechno nejlepší!"

Damian zůstal na pár sekund jen nejistě stát a pak téměř jako robot vztáhl ruce ke krabici a převzal si ji.

„Děkuji," zamumlal a pozval je oba dál. Dárek položil na stůl a protřel si oči. „Posaďte se. Dáte si něco k pití?" Uvědomil si, že zapomněl být vzorným hostitelem, ale také věděl, že zrovna tihle dva mu to odpustí.

„Nedělejte si starosti, já nám potom něco přinesu, ale rozbalte si ten dárek. Asi by nebylo dobré, kdyby byl zabalený ještě několik hodin," ozval se Eda a tajemně se pousmál.

Damian nehnul ani brvu, ač ho to překvapilo. Usoudil, že uvnitř je buď zmrzlina nebo zvíře. Opatrně, s obavami, že na něj vyskočí krysa, zbavoval balík papíru, a nakonec se před jeho očima objevilo malé betárium s aristokraticky vyhlížející rybkou uvnitř. Položil malou nádrž na stůl a fascinovaně na ni zíral. Eduard byl nápaditý, a to se mu líbilo. Stejně jako se mu líbil nápad založit si akvárium. V práci. Tam se stejně zdržuje větší část dne.

„Děkuji, líbí se mi, ale já se o ni neumím starat..." Postavil se, aby šel sobě i bratrovi uvařit kávu a při té příležitosti přemýšlel, kolik času asi zabere přečíst si knihu o akvaristice.

Eda odložil huňatou deku, kterou už opět držel v rukou, na stolek. Než se Damian nadál, měl ho už zase za zády.

„To zvládneme, pomůžu vám. A konečně v kanceláři nebudete sám. Byl bych tam s vámi, jenže to bych musel mlčet jako ryba a rozhodně bych to nedovedl tak dobře, jako... no, ryba. Prodávala mi ji taková hodná slečna, dala mi k ní pár pokynů. Bude se k vám dokonale hodit! Teda, nechci tvrdit, že taky okusujete jiným rybám ploutve, to ne, ale je taková elegantní... Nemám tu kávu udělat já? Vy to neumíte," nadhodil, načež Damian překvapeně zamrkal a ve vedlejší místnosti se Viliam začal chechtat.

„Řekl jsem něco špatně? Jde to pít, jen tam toho kafe vždycky dáte moc, na svůj vkus, a pak vám to nechutná tolik jako když vám ho dělám já. Alespoň se tak vždycky tváříte," odtušil nevinně, zazubil se a přebral od něj hrníčky. Mohl slyšet, jak ho Viliam ve vedlejší místnosti soustrastně poplácal po paži, zatímco se stále ještě smál. Když se za nimi vrátil, v rukou hrníčky s kávou, bavili se už opět o majestátní rybce, která tou dobou zkoumala tmavozelenou rostlinu jako by tam ještě předešlého dne nebyla. Sám se v akvaristice vyznal asi jako Eda v tanci, ještě ze střední měl ale kamaráda, který měl rybky snad odjakživa. Slíbil, že se ho pokusí přimět pomoct.

V následujících minutách proběhlo rozbalení i druhého Edova dárku, tedy měkoučké deky, a následně Viliamovy pobavené poznámky na účet toho, že se svým dvojčetem opět dostal totéž.

Přesně v celou, s elegancí sobě vlastní, vplula do domu Magdalena Krausová. První se k ní dostal Damian, hned vzápětí Viliam, který si pobaveně prohlédl znuděného chlapíka, kterého s sebou přivedla a který v rukou držel dva stejné květináče, nepochybně dary pro ně dva. Když Magdalena viděla Damiana, zdála se spokojená. Když se jí do zorného pole dostala obě dvojčata zároveň, vypadala snad až blaženě. A pak zpoza rohu vykoukl Eda.

Možná by situaci trochu pomohlo, kdyby ten skřítek nadšeně neposkočil, nezavýskl její příjmení jako by byla první Kraus v jeho životě a následně k ní nepřiskočil, aby jí pomohl s věcmi, jen aby zjistil – a nahlas zhodnotil – že pomoc by potřeboval spíš její asistent a že mu možná měla něco vzít, že to skoro vypadá jako by ho trápila schválně a že on ví, že to ona by neudělala, protože je moc hodná.