My high school teacher

31

Den ve škole utíkal až podezřele moc rychle. S Taehyungem jsme měli ještě jednu poslední hodinu a to tělocvik. Vůbec se mi na ni nechtělo. S Jiminem a i s Chanem jsme se vydali do šaten a šli se převléct. Zrovna jsem si sundával košili a v tom do mě drkl Jimin. ,,Co je?" Vypískl jsem a košili odhodil do skříňky. ,,Může na tobě oči nechat," ušklíbl se Jimin a hodil hlavou na druhou stranu. Otočil jsem se a setkal se s pohledem Chena. Skousl jsem si ret, na to se Chan radši rychle otočil a já se sám pro sebe usmál.

Všichni tři jsme se převlékli a vydali se do tělocvičny. ,,Tak studenti, dejte si tři kolečka a pak si zahrajeme volejbal," rozkázal nám Tae, ač nerad dal jsem se tedy do běhu. Nesnáším běh, neuběhnu ani 500 metrů bez toho aniž bych nedýchal jako po maratonu, a dneškem tomu nebylo jinak. Běžel jsem poslední kolo a už jsem cítil jak se mi rozpadá zem pod nohami, začala se mi motat hlava a blbě se mi začínalo dýchat.

,,Kooku?" Doběhl mě Chan a změřil si mě pohledem. ,,Jsi v pořádku?" Strachoval se a já pouze zamručel, na víc jsem se nezmohl. Moje tělo vypovídalo službu, musíme mít tak obrovskou tělocvičnu? Dřív než jsem stihl něco říct nebo udělat jsem začal padat k zemi. ,,Kookie!" Vypískl můj nejlepší kamarád, očekával jsem tvrdý náraz ale ten se nestal. Někdo mě chytil do své náruče, sotva jsem vnímal lidi okolo sebe a upadl jsem do tmy. Omdlel jsem.

,,Haló Kookie? No taak, prober se,"  šeptal někdo vedle mě a hladil mě po tváři. Pomalu jsem rozlepil oční víčka a hned jsem je zase zavřel, protože mi svítilo světlo přímo do oči. ,,Ach Kookie, konečně jsi vzhůru," vydechl a já konečně mohl poznat kdo to je.

,,Tae?" Zašeptal jsem a konečně otevřel oči úplně ,,co se stalo?" Zašeptal jsem a chtěl se posadit. Tae mě podepřel a pomohl mi do sedu, jakmile jsem se posadil, podal vodu a já slušně poděkoval. ,,Běhal jsi a pak jsi omdlel," vysvětlil mi a já přikývl jakože chápu. ,,Kde je Jimin?" Vydechl jsem a rozhlížel se po místnosti, byli jsme tu úplně sami. ,,Je v tělocvičně a hrajou volejbal, řekl jsem ze se o tebe postarám," vydechl a opět mě začal hladit po tváři. ,,A-aha," vydechl jsem a ač nerad jsem se od jeho ruky odtáhl.

,,Měl bych jít, už je mi lépe," zašeptal jsem a vstal z postele. Náhle se mi zamotala zase hlava a já začal padat, ale Tae mě chytil. ,,Sakra Kookie, vím že se mnou nechceš být v jedné místnosti, ale chci ti jen pomoct," zamumlal Tae a já k němu zvedl pohled.

Podíval jsem se mu do očí, ztrácel jsem se v nich, jako pokaždé. Zvedl jsem ruku a položil mu ji na tvář, smutně jsem se pousmál a lehce ho po ní pohladil. ,,Vždyť já vím, promiň," zašeptal jsem a ihned jak jsem si uvědomil co dělám jsem chtěl stáhnout ruku k tělu, ale Tae mi ji stihl chytit a přiložil si ji znovu k tváři, ,,achjo co to se mnou děláš Kookie," zašeptal a skousl si svůj plný ret ,,na to samé se mužů ptát i já," vydechl jsem, Tae se ke mě najednou začal sklánět. Můj i jeho pohled přeskakoval ze rtů na oči, a já přesně věděl co chci, chtěl jsem jeho.

Na nic víc jsem nečekal a naše rty spojil v jedno. Tae překvapeně vydechl, prsty jsem mu zapletl do vlasů a lehce za ně zatáhl. Líbali jsme se pomalu a já do toho dával vše co jsem cítil. Musel jsem se ale dotáhnout pro nedostatek kyslíku. ,,Promiň," pípl jsem a trochu zčervenal, ,,to nic Jungkookie," zašeptal a olízl si rty. ,,Nemáš se za co omlouvat, chtěl jsem to taky," usmál se, jeho úsměv byl tak návykový, a tím mě donutil se usmát taky.

,,Teď pojď, vezmu tě do tělocvičny a tam budeš jen sedět, Jimin tě hádám odveze domů," pouze jsem na vše přikývl a s jeho pomocí se dostal na nohy.