Bylo mi příšerně, ale to vám nemusím ani říkat, určitě víte jak se cítím. Celý víkend jsem proležel doma a Jiminie mě utěšoval, bylo mi fakt na nic. Nejhorší na tom ale bylo že jsem nevěděl co mám dělat. Přestoupit na jinou školu už je trošičku pozdě, hodit se marod na dobu neurčitou taky nemůžu. ,,Sakra," zakleju a obličej znovu zavrtám do Jiminovi hrudi. ,,Co mám dělat Jiminie?" Vyřknu otázku a potichu zakňučím.
,,Vůbec nic, Jungkookie, musíš se přes něho přenést, vím že je to těžké ale věřím že ty to zvládneš. Prošel sis tolika věcmi že tohle už je maličkost. On časem přijde na to o co a koho přišel a ty musíš být silný, postavit se mu do cesty a vysmát se mu." Zašeptal Jimin a pohladil mě po vlasech. ,,A-asi máš pravdu, bude to tak nejlepší."
Pondělí, nesnáším pondělí, ale dnešní pondělí je zcela jiné. Jedeme na výlet na který se mi sice moc nechce, ale co je hlavní je prostě že JEDEME NA VÝLET! Konečně chvíli žádné učení a buzerováni od učitelů za pozdní příchody.
Kolem osmé ráno před mým bytem zastavil Jiminie. S menším úsměvem jsem popadl kufr, zamknul za sebou dveře a vydal se k autu. Kufr jsem hodil do kufru (Heh😂) a sedl si na místo spolujezdce. ,,Zdravím," uculil jsem se a otočil se na Jimina a poté i na Chana na zadních sedačkách.
Den předem jsme se všichni domluvili že pojedeme společně. ,,Ahoj Kookie!" Zaznělo od obou kluku najednou a všichni jsme se tomu zasmáli. ,,Tak co jak se těšíš?" Houkl na mě Chan zezadu a naklonil se aby byl v mezeře, mezi sedačkami mezi mnou a Jiminem. ,,Celkem se těším, obzvlášť, když tam budu mít vás dva," mrkl jsem na něho a zazubil se. Chan vypadal na chvíli že je v rozpacích ale ihned to zamaskoval. ,,To rád slyším Kookie," zavrněl a lehce mi přejel dlaní po rameni. Na chvíli jsem ztuhl, protože co si budeme, nečekal jsem to. Rozpačitě jsem se usmál a radši uhnul pohledem, který jsem přesměroval ven z okénka. V odrazu jsem viděl, jak to celé Jimin s úsměvem pozoruje.
,,Tak jsme tu. Vystupovat!" Vypískl Jimin a rychle se odpásal. Hodně se těší, škoda že nemohu říct to samé, obzvlášť když ho uvidím. Sakra, v duchu jsem se profackoval, nakopal a polil studenou vodou. Žádný Taehyung pro mě už neexistuje, pokud nechci aby mi znovu ublížil.
To jsem si ale jenom myslel. S klukama jsme se vydali s kufry k autobusu, kde už čekalo mnoho studentů, až si budou moct dát věci do kufru a následně se usadit. A tam to začalo. U dveří do autobusu stál ON. V černých, volných kalhotech a bílé košili. Existoval pro mě, byl celý můj středobod vesmíru, to bylo špatné, ale ten jeho čtvercový úsměv, vypadá tak eleg... ,,Haló země volá Kookieho," se smíchem mi Chan i Jimin zamávali před obličejem. Cukl jsem sebou a rychle se na ně podíval.
Ani jeden to nekomentoval, Jimin věděl co nebo vlastně kdo, upoutal mou pozornost, ale i tak jsem mu byl vděčný že to neřešil. A Chan? Ten byl tak natěšený že si ani nevšiml na kom přesně visím pohledem. ,,Pojď, dáme si věci do kufru a najdeme si nějaká místa na sezení," pousmál se Jimin, chytil mě za ruku a následně mě táhl k autobusu.
,,Jeon? Mohu s vámi mluvit?" Ozval se za mými zády příliš známý hlas a já strnul na místě, jen to ne!
Opatrně a hlavně pomalu jsem se k němu otočil čelem a nahodil falešný úsměv. Uměl využít příležitosti. Moc dobře věděl že před tolika lidmi neudělám žádnou scénu.
,,Jistě, pane učiteli."
Další kapitola je zde. Jste takový blázni. Už mám přes 5K přečtení a ani nevíte jak moc mě to těší. Mockrát Vám děkuji, je vidět že to co dělám vás baví a když to baví vás tak i mě. Co takhle říkáte že bych do tohohle příběhu dala i Taeho pohled?😁
ČTEŠ
My high school teacher
Novela Juvenil,,Jungkook k tabuli!" Křikl na mě přes celou třídu. ,,Musíte ještě víc nahlas, ve vedlejší třídě Vás určitě neslyšeli."
