My high school teacher

32

Jak Taehyung řekl tak se i stalo. Zbytek celé hodiny jsem pouze seděl a pak mě Jimin odvezl domu, až pak jsem si vzpomněl že jsem měl jít ven s Chanem. Frustrovaně jsem si povzdechl, vůbec nikam se mi nechtělo ale už jsem to slíbil. Našel jsem si ho tedy na instagramu a napsal mu že se sejdeme u mě. 

Nečekal jsem dlouho a během hodiny u mých dveří stál Chan. ,,Pojď dál," usmál jsem se a pustil ho dovnitř. Společně jsme se vydali do kuchyně kde jsme se usadili k barovým stoličkám. ,,Máš to tu pěkné," pochválil mi byt Chan a já se na něj musel usmát. ,,Děkuju, zůstal mi po rodičích," vydechl jsem a smutně se pousmál ,,stalo se snad něco?" Zašeptal a zvedl ke mě pohled ,,to je jedno, dáš si něco k pití?" Na to Chan pouze zakroutil hlavou v nesouhlas. ,,Dobře tak asi můžeme vyrazit do světa," potichu jsem se zasmál a pobídl ho aby vstal a my tak mohli odejít, směr město.

Chanovi jsem ukázal vše v okolí co tady máme, od parku až po památky. Zabralo nám to opravdu celý den a díky tomu jak jsem byl zaneprázdněný jsem nemyslel na Taehyunga, až do teď. Vybavilo se mi naše poslední setkání, nenápadně jsem si prsty přejel po rtech a usmál se. ,,Haló? Země volá Jungkooka," zasmál se Chan a mával mi před obličejem. ,,Promiň, říkal si něco?" Nervózně jsem se poškrábal na zátylku ,,no říkal jsem si že pro dnešek to stačilo, a tak mě ještě napadlo než odejdeš, zakončit to kafem," usmál se a ukázal směrem ke kavárně. ,,Moc rád," usmál jsem se na něho a společně jsme se vydali do menší kavárny.

,,Nene," smál jsem se snad na celé kolo až se po nás ohlíželi poslední zákazníci. ,,No fakt dal jsem tam něco jiného než jsem měl a udělalo to bum!" Oba jsme se smáli jak smyslů zbavený a mě konečně za poslední dobu bylo fajn. ,,Máš tak krásný smích Kookie," vydechl z ničeho nic Chan a já se nad jeho informací musel uculit a zčervenat. ,,Děkuju," vydechl jsem plný rozpaků a pohled sklopil na špičky bot. Chan mě chytil za bradu a tím mě donutil zvednout pohled a dívat se mu do očí. ,,Jsi tak cute, když se červenáš," zašeptal a palcem mě jemně pohladil po tváři. Byl jsem snad rudý až na prdeli, co mě ale překvapilo více bylo to že se ke mě začínal přibližovat. Ano Chan je pěkný a pohledný, ale já mám teď v hlavě takový zmatek že nejsem schopný si začínat s někým něco jiného, obzvlášť ne po dnešku. 

Hlavou jsem mírně cuknul do strany ,,promiň, ale už je dost pozdě měli by jsme jít domů," zašeptal jsem a nervózně se pousmál. ,,Ano to máš pravdu," vydechl zaražený Chan a zavolal servírku, aby jsme mohli za kafe zaplatit, teda aby Chan mohl zaplatit. Už jsem se nadechoval že budu něco namítat ale ihned mě zastavil ,,ty si mi ukázal město a já ti jako vděk chci zaplatit kafe," vřele se usmál a já musel taky ,,děkuju Chanie," vydechl jsem aniž bych přemýšlel a společně jsme se vydali domu.

Chan mě doprovodil až k bytu, namítal jsem ale Chan mě utnul s tím že to má pak ode mě kousek. Došli jsme před můj byt a spočinuli naproti sobě u dveří. ,,Děkuju Jungkookie za dnešek, moc jsem si to s tebou užil," vydechl Chan a já už se dnes po několikáté zčervenal. ,,Za málo Chanie, jo to já taky," usmál jsem se a začal hledat klíče po kapsách. Konečně jsem odemkl dveře od bytu a ještě než jsem vešel dovnitř jsem dal rychle Chanovi, malou a hlavně rychlou pusu na tvář, ,,tak zítra ve škole," vypískl jsem, rychle jsem vběhl do bytu a nechal zaraženého Chana venku.

Bože tak dneska jsem se choval víc divně než obvykle, zatřepal jsem hlavou a rychlím krokem se vydal do pokoje, jak já už se těším na svojí postel. Jak říkávala moje maminka, ten kdo vymyslel postel byl opravdu bůh. Nad vzpomínkou jsem se usmál a už převlečený a osprchovaný jsem se vydal do postele, kde jsem během chviličky usnul.

 Ahojte 😁dneska taková kratší kapitola ale doufám že se Vám bude i tak líbit❤️další kapitolu se pokusím napsat delší a hlavně se více zaměřím na Taekook, takže se máte na co těšit😊