Utíkal jsem jako kdyby mi šlo o život. Nevnímal jsem ani volání mého jména, nezajímal jsem se ani o Jimina, jestli se dostal ze spárů toho idiota, bylo mi to všechno jedno. Doběhl jsem až do parku, který byl kousek od klubu a padl na první lavičku, která mi padla do oka. Hlavu jsem si složil do dlaní a plakal, už ani nevím jestli spíš víc brečím kvůli Jacksonovi nebo kvůli Taehyungovi. Co ale vím jistě je, že je mi z nich zle, nechápu to, co jsem komu udělal tak zlého. ,,Kookie!" Uslyšel jsem opět svoje jméno a vzhlédl k dotyčnému který mě tak nazval. ,,Jiminie?" Vzlykl jsem, rychle vstal z lavičky a běžel za Jiminem za účelem ho obejmout. Pověsil jsem se na něho jako koala a brečel mu do ramene. ,,Ššš Kookie, to bude dobrý," chlácholil mě a hladil mě po zádech. ,,P-proč? Proč já Jiminie? T-to jsem udělal n-někomu, něco tak strašného? Ž-že jsou na mě lidi takový?" Vzlykl jsem a hlavu si více zahrabal do jeho krku. ,,Ale neudělal Kookie, ty jsi nikdy nikomu nic neudělal, jenom někteří lidi jsou prostě zmetci," zašeptal a i se mnou v náruči se vydal na lavičku.
Seděli jsme tam opravdu dlouho, já stále plakal a Jimin mě utěšoval. Po necelé hodině jsem se trošku uklidnil. ,,Promiň," zašeptal jsem a utřel si mokré tváře. ,,Za co se omlouváš Kookie?" ,,Za to že jsem tě tam nechal," vydechl jsem trhaně a hlavu si opřel o jeho rameno. ,,To nic Kookie." Pohladil mě po vlasech a pak vstal. ,,Pojď, půjdeme domu," usmál se na mě a ja mu úsměv oplatil. Jimin po cestě z parku zavolal taxi, který nás pak odvezl před můj byt. ,,Budeš u mě přes noc?" Vydechl jsem a Jimin mi s úsměvem přikývl. Zaplatil jsem taxi a společně pak s Jiminem se vydali dovnitř.
Výtah cinkl a tím oznamoval naše patro. S povzdechem jsem vylezl z výtahu a hned jsem měl chuť do něho zase zalést. ,,Kookie?" Vydechla osoba, která seděla na zemi u mých dveří, teď už vlastně stála na nohou. Do mých oči se zase nahrnuli slzy a vzlyk se dral na povrch. Nádech, výdech, nesmím mu ukázat svoji slabost. Otočil jsem se na Jimina a pokýval hlavou že jdeme. ,,Odejdi. Nebydlíš tady, takže tady nemáš co dělat." Prskl jsem po něm a vytáhl si z kabelky klíče. ,,Kookie, jsem tady abych se ti omluvil," vydechl a já k němu zvedl pohled. ,,Mě žádná tvoje omluva už nezajímá Taehyungu.Co mi chceš jako říct? Promiň Kookie, byla to chyba? Neměl jsem to dělat? Mrzí mě to? Ale prosimtě," zasmál jsem se a začal odemykat dveře. Ruce se mi klepali, takže jsem se za boha nemohl trefit do zámku. Jimin ale můj problém vyřešil a odemkl místo mě.
,,Kookie," vydechl opět Tae za mými zády a já se k němu otočil čelem, teď už se slzami, které stékali po mé tváři. ,,Neříkej mi tak kurva!" Vykřikl jsem a rukama ho od sebe odstrčil. ,,Vypadni!" Rozhodil jsem rukama a začal couvat ke dveřím. ,,Koo..Teda Jungkooku prosím vyslechni mě," zašeptal a opět ke mě o krok přistoupil. Natáhl jsem ruce před sebe ve znamení ať se ani dál nehne. ,,Jak už jsem říkal, žádné tvoje omluvy ani vysvětlení nechci. Ublížil jsi mi, zase a zase a zase. Teď odejdi." Vydechl jsem, rychle zapadl do bytu a svezl se po zavřených dveřích. ,,Omlouvám se Kookie. Doufám že mi to jednou odpustíš," zaslechl jsem ještě za dveřmi a pak už jen kroky které se vzdalovali.
A já? Opět jsem začal brečet, a byl schován do Jiminovi náruči.
ČTEŠ
My high school teacher
Novela Juvenil,,Jungkook k tabuli!" Křikl na mě přes celou třídu. ,,Musíte ještě víc nahlas, ve vedlejší třídě Vás určitě neslyšeli."
