Again // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Triggered

Harry

Sledoval jsem, jak děti pobíhaly po hřišti. Bylo jich tady tolik. Nechápal jsem, jak lidi o nich měli přehled. Spolu s tím tady bylo spoustu hlasitého křiku. Kdybych neměl takový zájem, odešel bych.

Ačkoliv jsem nikam nešel. Měl jsem zájem vidět, co dělala malá holčička s kudrnatými vlasy. Očima jsem prohledával hřiště, než jsem ji našel.

Seděla sama a jedla sendvič. Nevypadala osaměle nebo odstrčeně. Moje dítě prostě rádo jedlo oběd o samotě.

Sledoval jsem, jak Freya jedla sendvič a kousky jabka. Odložila je, než se napila. Poté k ní přišla skupinka holek a sedla si k ní. Zdálo se, že byly kamarádky, jak jsem je sledoval smát se.

Freya dělala hloupé obličeje, které ostatní holčičky rozesmívaly, taky jsem se usmál.

„Která je ta tvoje?" přišel Louis za mnou a zeptal se.

„Ta, co jako jediná má podkolenka," popsal jsem ji.

Louis si prohlédl skupinu otravných děcek, než našel Freyu.

„Je krásná, Harry," řekl Louis.

Mohl jsem jen přikývnout, protože jsem příliš soustředil na to, co dělala. Velká část mě chtěla vejít do školy a promluvit si s ní. Chtěl jsem, aby věděla, že její táta byl tady. Ačkoliv jsem to nemohl udělat. Nevěděl jsem, co jí o mně její máma řekla. Nechtěl jsem Freyu zmást nebo vyděsit.

„Kdy je přestaneme sledovat a konečně něco uděláme? Nechal jsi je potulovat se dva měsíce, aniž bys něco udělal," řekl Louis.

„Neviděl jsem a neslyšel jsem o Nateovi," odpověděl jsem s ležérním pokrčením ramen.

„To proto, že ho pořád svádíme na špatné stopy. Ale přijde na to." Louis si strčil ruce do kapes od kalhot. Rána v Paříži byla směšně chladná.

Hlasitý výkřik mě vytrhl z myšlenek, přičemž jsem automaticky vyhledal Freyu. Její skupina kamarádek včetně ní křičela na nějaké kluky. Vypadalo to, jako by si je dobírali. Rozhlédl jsem se, jestli někdo z učitelů tomu věnoval pozornost.

„Harry, nemůžeš nic udělat." Louis mě chytil za loket.

Nevšiml jsem si, že jsem vyrazil vpřed. Bylo dobře, že mě Louis zastavil. Nikdo nesměl vědět, že jsme byli tady. Neovládal jsem se, takže jsem musel jednat pomalu.

Konečně se objevily učitelky a vynadaly jim. Jedna učitelka s blonďatými vlasy šla k Freyi, než ji něžně chytila za ruku. Utřela jí slzu a něco jí říkala. Sledoval jsem, jak uklidňovala mou dceru.

Přál jsem si, abych to byl já, ale to nebylo možné.

Nevěděl jsem, jaké bylo být otcem. Neměl jsem ponětí, že jsem jím chtěl být, dokud jsem Freyu neuviděl osobně. Vidět ji na fotce byla jedna věc, řeklo mi to o ní tak málo. Ale vidět ji osobně, připomnělo mi to, že část mě chodila po stejné zemi jako já a dýchala stejný vzduch jako já. Dalo mi to naději a odhodlání.

Připomnělo mi to, že tenhle člověk, který byl z poloviny já, byl skutečný. Eleanor byla těhotná a pak vychovávala pět let moje dítě beze mě.

Chtěl jsem být na ni naštvaný a taky jsem byl. Chápal jsem, proč věci udělala podle sebe. Nesouhlasil jsem, ale chápal jsem, že udělala to, co si myslela, že bylo nejlepší.

Freya vypadala šťastně a zdravě. Sledoval jsem, jak žily. Eleanor měla dobrou a stabilní práci, to bylo jasné. Freya chodila do předškolní třídy a do družiny. Jednou jsem byl u nich doma, abych viděl, čemu Freya říkala „domov".