Again // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Prison break

Harry

21.3.2022

Sledoval jsem, jak se newyorské vězení s maximální kriminalitou a šílenstvím vzdalovalo, dokud nebylo jen tečkou ve zpětném zrcátku.

Houkání sirén mi zvonilo v hlavě, ale nezastavilo mě, abych se zhluboka uvolněně nadechl.

Čekal jsem roky na tenhle okamžik, nečekal jsem, že nastane tak brzy. Nečekal jsem, že se dostanu ven po pár letech doživotí. Ačkoliv na mé straně nebyly žádné komplikace, nemohl jsem si pomoct, ale byl jsem zvědavý.

Naklonil jsem se dopředu na sedadle, abych mluvil s chlapy. Zayn a Louis byli v uniformách hlídačů. Bylo trochu šílené vidět, jak jim slušely. Kdybych je neznal, myslel bych si, že to byli poliši, ne mí kámoši. Zajel jsem si rukou do vlasů, ignoroval jsem krev na kloubek, která se mi mohla dostat do vlasů.

„Ne že bych si necenil drsného únosu z vězení, ale můžu se zeptat proč?" zeptal jsem se, doufal jsem, že to nemělo žádný šílený motiv.

Jak si to můžeš vůbec myslet? Tvůj život je posraný, chlape. Samozřejmě, že to má šílený motiv! Rýpnul si můj otravný hlas v hlavě.

„Jsi potřebný ve francii. Don Suaveterra zavolal ve staré laskavosti od Caluma a tak jsme tady," odpověděl Zayn.

Říkal jsem, že v tom bude něco šíleného. Dobíral si mě hlas v hlavě.

Drž hubu. Zasyčel jsem. Vězení na mě mělo opravdu špatný dopad. Jeden z nich byl ten, že jsem mluvil a hádal se sám se sebou.

Ačkoliv to jméno Don Suaveterra zastavilo celý můj nervový systém a zároveň to lechtalo. Nečekal jsem, že ještě někdy uslyším o té rodině. Zvláště potom, jak věci skončily před půlkou dekády.

Nemohl jsem uvěřit, že to bylo tak dlouho.

Postava s tmavýma očima a tmavýma vlasama se začala vytvářet v mé mysli. V hrudi se mi zvedla známá bolest a rychle jsem ji potlačil, snažil jsem se získat kontrolu. Pokroutil jsem hlavou, než ta představa byla celá, a zabránil jsem si myslet na... ni.

Nedovolil jsem si vzpomenout si na její jméno nebo na něco, co mělo s ní nebo její rodinou něco společného. Pracoval jsem tak tvrdě, abych se odpojil, protože jsem nemohl ustát to, jak moc mi chyběla. Všechno z té části mého života byla uskladněno v malé krabičce a tu jsem potlačil hluboko do svého podvědomí. S mou minulostí.

Jednoduše jsem na to nemyslel, v čemž jsem se docela zlepšil. Nebo jinými slovy, nedovolil jsem si to.

„Jsem ten poslední člověk, kterého by si měl Calum žádat na palubu," řekl jsem.

„On se neptá, kámo. Víš, že jsme neměli na výběr. Kromě toho, jsi s tím přímo spojený," řekl Louis štiplavě. Mohl jsem říct, že v jeho části byl v rodině odpor. Ne že bych ho vinil. Louis byl první ve všem jako prvorozený. Mohl přijít o hodně a taky o to přišel.

„Prosím, řekni mi, co mám s tím vším společného," naléhal jsem, cítil jsem se neklidně.

„Don tě potřebuje, abys jel do Francie a ochránil jeho dceru a vnučku," odpověděl Zayn přímo a rovnou zamířil do živého.

Myslel jsem, že si odpykávala čas v americkém vězení? Od čeho potřebuje ochránit? A kdy měla dceru? Přemýšlel jsem, byl jsem akorát víc zmatený. Nevěděl jsem, že ta sestra měla dítě, nebo důvod, proč by potřebovala ochránit.

„Ne ta dcera. Ta mladší, ta holka, co sis vzal," opravil mě Louis.

Cítil jsem, jak mi z plic zmizel vzduch, jako by mě někdo silně praštil přímo do žaludku.