Again // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Two ghosts

Eleanor

Doslova jsem mířila k infarktu. Část mě tomu pořád nevěřila.

Harry byl tady.

Bylo těžké ho ignorovat s tím, jak se na mě každých pár vteřin díval od řízení. Bez ohledu na to, jak moc jsem se hádala, že tohle bylo moje auto, nakonec řídil on.

Tvrdohlavý jako vždycky.

Neměla jsem ponětí, kam jsme jeli nebo co by se, sakra, stalo dál. Ale zatraceně jistě bych Freyu nepustila blízko k Harrymu, dokud bych neznala celý příběh. Pokud by to bylo podle mě, žádná diskuze by nebyla.

„Můžeš alespoň říct něco, pokud se na mě budeš dál dívat?" vyjela jsem, byla jsem naštvaná a založila jsem si ruce na hrudi.

„Nemůžu tomu uvěřit, Eleanor! Fakt nechceš, abych teď mluvil," varoval mě Harry přes zatnuté zuby.

„Jo, to, kurva, chci! Pro začátek, co tady děláš? Kdo je Nathan a proč řekl to, co řekl?" snažila jsem se zůstat v klidu, ale zdálo se to nemožné.

Harry byl oheň a já benzín.

„Snažím se kurevsky moc zůstat v klidu a ty to děláš těžké!" praštil do volantu.

Kdysi by mě to vyděsilo. Nevěděla jsem, jak zvládnout Harryho, když mu ruply nervy nebo když ztratil kontrolu. Ale teď jsem byla úplně nový člověk. Slíbila jsem, že bych se nikdy nebála.

Nejlepší věc, kterou můžete udělat, když se stanou věci, které vám opravdu ublížily, je, poučit se z toho a jít dál s novými zkušenostmi. Nebyla jsem stejná, ale v dobrém slova smyslu, ráda jsem tomu věřila. Byla jsem racionálnější, jak reagovat na situace nebo lidi. Musela jsem kvůli Freyi. Nechtěla jsem, aby trpěla kvůli věcem, které jsem udělala.

Nedovol jim, aby se smáli naposled. To jsem si říkala pokaždé, když mě někdo nějak převezl. Nemělo smysl se naštvat, protože to nic neměnilo. Mohli jste změnit to, jak se od toho bodu budete chovat. Necháte je vyhrát, pokud odejdete. To z vás mohlo udělat zatrpklého člověka a mohli jste se izolovat.

Přijmout fakt, že jste byli naivní, že jste na něco skočili. Neobviňujte se za to, protože jste jen člověk a nevidíte do budoucnosti. Děláte chyby a učíte se z nich, ale to vás nedefinuje. Nejlepší typ pomsty je být lepší. Ukázat jim, že jste se posunuli bez ohledu na to, jak těžké to udělali.

Držet se vzteku je jako pít jed a čekat, že to zabije toho druhého.

„Myslíš si, že je to normální, Harry? Objevíš se z ničeho nic po pěti letech a myslíš si, že s tím budu v pohodě?"

„Neudělal jsem to kvůli tobě, zlato. Věř mi, ty jsi byla poslední věc, která mě zajímala," vyprskl Harry a přejel do druhého pruhu.

„Je mi jedno, proč jsi-."

„Mělo by tě to zajímat, Eleanor. Fakt mělo, protože bych tady nebyl, kdyby nešlo o-."

„Jde o Freyu, že?" konstatovala jsem. Harry mi neodpověděl, ale všimla jsem si, jak mu zbělaly klouby, když pevně sevřel volant a jak hluboce dýchal. Harry se opravdu snažil zůstat v klidu. To byla odpověď, co jsem potřebovala.

„Zastav u dalšího bloku," navedla jsem Harryho.

„Ne. Musíme pro Freyu, nechci riskovat, že jí Nathan něco udělá." Harry pokroutil hlavou. Tentokrát jsem já stáhla ruce do pěstí.

„Můžeš být její otec, ale nepustím tě ke svému dítěti, dokud nebudeš v klidu. Očividně je toho hodně, co chceš říct, tak do toho. Freya přespává u kamarádky, bude v pořádku," informovala jsem Harryho co nejklidněji. Na vteřinu se na mě podíval a musel se rozhodnout, že nestálo za to se se mnou hádat.