Call from a friend

109 15 2
                                    

Eleanor

Zase jsem se zastavila uprostřed ulice, abych se podívala za sebe, snad už popáté. Začínala jsem být paranoidní.

Nevěřila jsem, že jsem měla důvod být paranoidní. Se vším jsem se vypořádala před lety. Eliza nebo Leslie by mi domluvily, kdyby to slyšely.

V tom okamžiku mi zvoní mobil, jdu dál, abych to mohla zvednout mimo chodník.

„Ahoj!" zdravím, když si všímám amerického čísla.

„Ahoj! Jak se má ta malá rošťanda?" směje se Esther.

„Vlastně jsem na cestě, abych ji vyzvedla z družiny. Jak se máš, Essie?"

„No, pamatuješ na tu výstavu, na kterou jsem umírala dostat své dílo?" připomněla mi.

„Na tu v Itálii?! Ano, pamatuju. Dostala ses tam?" zeptala jsem se. Esther si rozhodně užívala svou novou svobodu. Souhlasila jsem s ní. Podporovala jsem ji, aby chodila ven a viděla svět.

Říkala, že viděla už celý svět. Někdy jsem zapomínala, za jakých podmínek jsme se poznaly. Esther využívala naší pozice, když v ní byla. Něco, co jsem měla udělat, kdybych věděla, že jsem mohla přijít o hodně.

Mohla jsem chodit do školy, jak jsem chtěla. Můj život mohl být jiný. Možná bych déle byla v té iluzi a mohla jsem s Harrym strávit více času.

„To si teda piš, že jsem se tam dostala!" potvrdila a moje radost se tisíckrát znásobila.

„Gratuluji, Essie! Jsem na tebe pyšná, opravdu si to zasloužíš. Zvláště se vší tou dřinou, kterou jsi do toho za ty roky dala," chválila jsem ji vesele s obrovským úsměvem ve tváři.

„Milion díků! Ou, přeju si, abych byla ve mně, abychom to mohly oslavit. Chybíte mi," řekla Esther. Mohla jsem v jejím tónu slyšet emoce.

„Essie, proč jsi smutná?" zeptala jsem se jí, šla jsem rovnou k věci.

„Dostávám divné vzkazy nebo nacházím věci u dveří. Docela mě to děsí, děvče. Našla jsem dvě mrtvé krysy v krabici jen před pár hodinami. Děsí mě to, protože kdo si na tohle najde čas?" blábolila Esther.

„Jaké zprávy dostáváš?" věnovala jsem pozornost, jak jsem přecházela přes cestu. Cesty byly plné aut a ne všichni řídili obezřetně. Naštěstí jsem přešla na druhou stranu bez nehody a šla jsem dál.

Dvě krysy, dvě rány je nejčastější. Dostaly jste něco vy, drahá?"

„Ne! Díky bohu, nic tak šíleného se tady neděje. Myslíš, že to něco znamená, zlato?" zeptala jsem se, děsila jsem se odpovědi. Ježily se mi chloupky na krku, vracel se mi pocit, že mě někdo sledoval.

Esther něco řekla, ale neposlouchala jsem, protože jsem se rozhlížela, hledala jsem toho, kdo spouštěl ten pocit.

Rozhlédla jsem se na lidi, jestli mě někdo sledoval. Ale všichni si hleděli svého. Někteří mi dokonce věnovali pohled, že jsem tam jen tak stála a rozhlížela jsem se jako podivín. Zrychlilo mi srdce a naskočila mi husí kůže na pažích. Ten pocit strachu byl něco, co se mi nelíbilo. Chtěla jsem klidný život, to byl důvod, proč jsem se svou dcerou odešla.

„Eleanor!" Esther křičí mé jméno, znovu se soustředím na konverzaci, jejíž součástí mám být.

„Essie, zastihla jsi mě ve špatný čas. Jsem upřímně šťastná z tvých novinek, a až přijedeš do města, oslavíme to. Je mi líto, že se dějí ty divné věci. Doufám, že to přestane, ale pokud to bude pokračovat, měla bys něco říct, zlato," řekla jsem spěšně, kmitala jsem očima sem a tam, nervózně jsem se dívala na procházející.

Again // h.s. (CZECH TRANSLATION)Kde žijí příběhy. Začni objevovat