Netrvalo dlouho a vrátili jsme se do Romanova sídla. Snažila jsem se mu říct, že se nesnažím utéct, že jsem si jen myslela, že jsem něco viděla, jen jsem se spletla, ale on to nekupoval. Odtáhl mě do domu a vzal mě chodbou, kterou jsem ještě neprozkoumala, zastavil se přede dveřmi a vytáhl z kapsy nějaké klíče, šmátral s nimi, než jeden vybral a strčil ho do otvoru. Dveře se s cvaknutím otevřely a on mě strčil dovnitř. Stiskl vypínač a rozsvítilo se světlo, které odhalilo, co se ve tmě skrývalo. V pravém rohu místnosti leželo to, co zbylo ze samice. Malá tenká matrace na studené kamenné podlaze byla doprovázena vědrem a jednou přikrývkou. Vypadala jako mrtvá, ale k mému překvapení, jakmile se rozsvítilo světlo, se začala hýbat.
Vzhlédla z postele a navázala s námi oční kontakt, pomalu jsem ustoupila, vyděšená jejím smrtelně vyhlížejícím vzhledem, byla jen kost a kůže, nedávalo smysl, že ještě žije. Roman mě postrčil k ní "Podívej se pořádně." Než šel přede mnou a přešel k dívce, řekl: "Tohle byla moje dívka Diamond, byla to zlá dívka a pokusila se bodnout jednoho z mých klientů a uniknout oknem." Poklekl k dívce.
Začala sténat a sténat jeho jméno ruce natažené a sahaly po jeho čistých naleštěných botách. Odstoupil od ní se znechuceným pohledem: "Posledních 8 měsíců byla napumpovaná heroinem, jen tolik, aby se stala závislou na sračkách, a pak je droga pryč a ona jde do abstinence." "Začnou bolet, každá kost ve tvém těle cítíš, jako by je někdo objímal rukama a on spotřebovával veškerou svou sílu, aby se je pokusil zlomit vejpůl. Vaše svaly se začínají mimovolně škubat. Tyto kontrakce pokračují, stahují se a cukají. Ne jen to, že vaše svaly ve vašem těle jsou pohmožděné, jakoby vás kopali znovu a znovu. Ale pak vám začne být nevolno, budete muset neustále zvracet. Suché zvedání. Vydržíš to, dokud ti nebudou slzet oči a bolet v krku a kdybys cítila břišní svaly uprostřed bolesti z odnětí, tak by tě bolely kvůli kontrakcím, které jsou potřeba ke zvracení. Všechno ve tvém žaludku. Nemáš vůbec žádnou chuť k jídlu. Při pohledu na jídlo se vám doslova zvedne žaludek, ačkoliv se z toho již stala realita. Nebudeš mít hlad celé dny."
Zírala jsem na ni naprosto vyrušeně, jak si mohla s někým takovým hrát. Začala ho prosit "Prosím...prosím...dej mi to...prosím...heroin." Její slova byla tlumená, když byla její tvář přitisknutá k matraci, když ho prosila.
"Má ještě pár dní maximálně a pak bude zbavena trápení." Řekl nenuceně, když ke mně přešel. Očividně mě pobavila reakce, kterou ze mě dostával. "A teď chceš ještě utéct?"
Podívala jsem se na něj s úplným znechucením v očích "Nevím." Jednoduše jsem řekla, než jsem se odvrátila od rozbité dívky v místnosti a vyšla ze dveří.
Roman vyšel ze dveří a otočil se, aby za sebou zamkl dveře. Otočil se ke mně, když jsem stála opřená o zeď v chodbě a snažila se posbírat vše, čeho jsem byla právě svědkem. Přešel ke mně a chytil mě za paži. "Teď půjdeš se mnou." Zavrčel, když mě začal táhnout chodbou.
"Kam jdeme?" zeptala jsem se zmateně, když jsem klopýtala za ním.
"Uvidíte." Řekl klidně. Teď se tiše zasmál.
"Počkej ne, prosím, nemusíš, vím, co mám čekat, už to neudělám." Prosila jsem ho, když mě ignoroval a držel mi ruku pevně kolem paže.
Vtrhl velkými dveřmi, které se otevřely do místnosti, která vypadala jako něco z gotického paláce. Místnost byla vymalována tmavě karmínově červenou s černými ozdobami, tmavě šedý koberec a velká viktoriánská postel
zaujala střed pozornosti v místnosti s množstvím nábytku, který ji obklopoval. Strčil mě do pokoje
a zamkl za sebou dveře. V žaludku se mi vytvořil těžký pocit a já se děsila toho, co přijde dál... znásilní mě. Pevně mě popadl a postrčil na
postel, jeho pevné sevření mi zanechalo na pažích červené stopy.
