"To si ze mě kurva děláš srandu." Georg prolétl fotografiemi Taylor, Gustav stál za ním s očima rozšířenýma jako talíře.
"Jsi si jistý, chlape? Myslím 100 procentně jistý? Byla mrtvá! Viděl jsi, co jí Frank udělal, musí tam být chyba." Gustav promluvil, když popadl jednu z jejích fotek ze stolu před Georgem a pokračoval v jejím zkoumání.
Odhodil jsem popel z konce cigarety a podíval se na něj. "Vím, co jsem viděl, ale také vím, že jsem tam byl zasraný nepořádek a nevěnoval jsem pozornost všemu kolem."
Bill vešel do pokoje s lahví whisky v ruce "Požádal jsem některé naše konexe v nemocnici, aby stáhli Taylorův spis, a řekli, že poloha jejích bodných ran byla nakonec to, co způsobilo její smrt, ale pokud byla ošetřena dříve a vhodně, nezemřela by na následky zranění, Frank nezasáhl žádné velké tepny, vykrvácela, ale velmi pomalu." Položil whisky na stůl a začal nalévat likér do každé sklenice. zvláštní na tom je, že jsme ji našli ani ne hodinu poté, co jí Frank zasadil poslední bodnou ránu, dostali jsme ji do nemocnice asi za třicet minut a do hodiny poté, co byla v nemocnici, zemřela, to byly pouhé tři hodiny po útoku nemohla zemřít tak brzy, zvláště když se jí lékaři snažili zachránit život." Bill prošel kolem všech našich oči a já jsem zatlačil slzy, které chtěly uniknout, když mluvil o tom hrozném dni "Myslím, že máš pravdu Tome, myslím, že v nemocnici se hrálo nefér, myslím, že se stalo něco jiného a po tom všem se stalo a policie nás odtamtud dostala a přivezla nás sem, byla živá a někdo ji odvezl do Prahy."
Pocit v místnosti byl těžký a nepříjemný, když jsme si uvědomili, že někdo tak hladce pracoval pod všemi našimi radary přímo pod našimi nosy, všichni jsme si připadali jako beznadějní lidé, byli jsme nedbalí a ukázalo se to v ten den všech dnů. Nenávist k sobě samému, nechat se tak lajdácky, nechat Taylor tak snadno proklouznout mezi prsty, přál bych si, abych si tu noc vzal život, ale teď jsem měl znovu pro co žít, pro něco, pro co stojí za to žít. Neprobouzel jsem se jen každý den plný nenávisti a lítosti.
"Tak doufám, že je na nás Roman připravený, protože to vypadá, že jedeme do Prahy kluci." Řekl jsem, když jsem zvedl sklenici ke rtům a ochutnal žihadlo whisky, která mi stékala do krku.Všichni mě následovali a napili se ze svých sklenic, když Georg ze svého místa promluvil: "Jaký je vůbec plán? Jak nás plánujete dostat do Prahy, aniž by vás odhalila veřejnost? Pro lidi je tu klid, všichni si myslí, že už tu nejsme."
Kývl jsem na něj, než jsem se podíval na Billa, který už to všechno za nás vymyslel: „Máme pro nás připravené soukromé letadlo, zítra ráno odlétáme jako první, je to 14 hodin letu, takže se na palubě určitě vyspíme. " Řekl Bill, když dopil poslední sklenici.
"Naše spojení tudy nám vyřešilo místo, kde zůstaneme, musíme nejprve zůstat schovaní, musíme být chytří na tyhle kluky, nemůžeme tam jen tak naběhnout, Roman je dobře nastavený, má nespočet množství stráží a mužů v této oblasti, kteří pro něj pracují, vlastní Prahu. Musíme najít slabé místo, a jakmile to uděláme, udeříme." Všichni na mě jednohlasně kývli a všichni jsme se připravili na naši cestu.
★★★
Usmála jsem se na něj, když ke mně kráčel, jeho silné paže mě zvedly ze země v okamžiku, kdy byl na dosah. Obtočila jsem si nohy kolem jeho pasu a držela se jeho krku, a jak se mé rty setkaly s jeho, vše kolem nás se rozmazalo, všechno ostatní už teď nebylo důležité, jediné, na čem záleželo, byl on a já. Sladká chuť jeho rtů mi připomněla medového bourbonu, sladká chuť s lehkým kousnutím za sebou, a když jeho jazyk proklouzl mezi řádky a zabořil se do mých úst, nemohla jsem si pomoci, než jsem ho chytila pevněji a stočil oblečení na jeho zádech do svých dlaní.
