Trvalo mi to pár dní, ale byla jsem zpátky na nohou, jizvy, které mi na těle zůstaly, se docela dobře zahojily, ale stále jsem cítila zahojenou drsnost na kůži, kam se nůž dostal, zjistila jsem, že přejíždím prsty po mase několikrát denně bez přemýšlení, bylo těžké si na to zvyknout. Teď jsem se procházela, moje tělo bylo docela slabé a křehké z toho, že jsem spala 6 měsíců v kuse a naučit se znovu jíst pevnou stravu bylo také zajímavé, můj žaludek byl tak zvyklý být napumpován tekutými potravinami, že trvalo, než jsem si zvykla ke kousku toastu nebo bramborové kaše. Moje kůže byla bledá a stále jsem měla jemné váčky pod očima, ale kromě toho jsem vypadala hodně jako své staré já.
Angel se o mě starala, když jsem spala, udržovala mé tělo čisté a myla mi vlasy, takže když jsem se probudila ze snu, stále jsem vypadala trochu jako člověk.
Posledních pár dní bylo přinejmenším peklo, nesměla jsem opustit svůj pokoj, pravděpodobně kvůli mému násilnickému chování. Ale co čekali, jen mi řekli, že Tom a já jsme mrtví, uvědomění si, že on, muž, na kterého jsem se opravdu mohla spolehnout, že mě vždy zachrání, tentokrát nepřijde, tentokrát jsem neměla nikoho, kdo by se díval pro mě, tentokrát jsem nemohla. mít ten malý záblesk naděje, že Tom je tam venku a dělá vše, co mohl, aby se ke mně dostal právě teď, abych mohla být znovu v bezpečí v jeho náručí... nikdo, byla jsem sama.
Být prohlášena za mrtvou byl zvláštní pocit, už jsem neměla identitu. Angel řekla, že Roman by mi mohl dát nové jméno, jako to udělal s ní a všemi ostatními dívkami, novou identitu, se kterou budu žít svůj nový život. Byl to zvláštní pocit myslet na své rodiče doma a na to, co si oni mysleli. S největší pravděpodobností si mysleli, že jsem se dostala do špatného davu, a tak to všechno skončilo, ale kdyby tam zůstal někdo, kdo mě skutečně zná, věděl by, že tomu tak není a musí v tom být něco víc. A kdyby někdo skutečně kopal, zjistil by, že jeho zvědavost byla pravdivá a že tento příběh měl skutečně i jinou stránku.
Dnes byl den, kdy jsem se musela znovu postavit Romanovi, po našem prvním setkání jsem si nemyslela, že by ji to druhé příliš zajímalo, ale byla jsem odhodlaná získat nějaké skutečné odpovědi, musela jsem znát pravdu a chtěla jsem udělat, co jsem musela. Pokud všechno, co jsem řekla, byla opravdu pravda, znamenalo to, že mě tam venku nikdo nehledal, což znamenalo, že jsem se musela snažit chovat co nejlépe, abych se odtud dostala.
Kdykoli měla Angel příležitost, vysvětlila mi vše, co mohla, a na všem, co mi řekla, nejvíce vyniklo, že pokud neudělám to, co mi řeknou, zbijí mě, mučí nebo znásilní, takže jsem věděla že se musím chovat jako dobá služka, dokud se nenaskytne příležitost k útěku. Jedna věc, kterou jsem se naučila z toho, že jsem Tomův "mazlíček"bylo, že neustálý boj s osobou nebyl nejchytřejší způsob, jak dělat věci. Měla jsem štěstí, že to Tom nakonec vzal s klidem, ale už jsem nebyla ochotna riskovat, že mě někdo zbije nebo znásilní.
"Jsi připravená?" Angel zavolala ode dveří, jmenovala se krátce Angela, bylo to její, nové jméno, které jí dal Roman, když ji poprvé vytrhli z pražských ulic, ano, teď byla v Evropě. Angel bylo pouhých 18 let, když ji Roman a jeho muži odvezli, a ona se naučila, jak se nesmí chovat špatně, jizvy, které na jejím těle zanechali Romanovi muži. Říkala, že sám Roman se dívek nikdy nedotkl, měl svou hlavní dívku Kristinu, která byla „jeho" a zbytek dívčích těl prodával , aby vydělal peníze, šlo o obchodování se sexem.
"Ano" skoro jsem zakňučela, když jsem se podívala do zrcadla, odhalující malá černá krajková halenka, kterou mi dali na sebe, nebyla zrovna moje obvyklá volba oblečení, v kombinaci s upnutými černými džínami a koženými botami na vysokém podpatku. Měla jsem pocit, že už mě všichni vidí jako jednu z jejich dívek, které prodávají na sex. Povzdechla jsem si, udělám vše pro to, abych nemusela jít touto cestou, pokud budu správně hrát karty, doufala jsem, že budu dělat jinou práci než sex s cizími lidmi za peníze.
