Nebezpečné schopnosti

1. kapitola

Kap. Kap. Kap. Michy seděla v autě a dívala se z okna. Cesta už trvala celou věčnost a Michy nevěděla co si o tom má myslet. Měla mizernou náladu a počasí zřejmě taky protože celou cestu pršelo.
,, Kdy už tam budem? " zeptal se Michyn mladší bratr Kuba.
,, Ještě chvíli vydrž " řekl táta.
,, Ale už jedeme celou věčnost "stěžuje si Kuba. Michy zřejmě nebyla jediná kdo měl blbou náladu, protože Kuba teď seděl se zkříženýma rukama a mračil se.
O PŮL HODINY POZDĚJI.
,, Už jsme tady "řekla mamka. Všichni jsme vystoupili z auta a podívali a podívali jsme se na náš nový domov. Byl to úplně normální rodinný domek. Měl béžovou barvu a působil takovým klidným dojmem. Hned vedle něj byl krásný a velký les.
,, Pojďme se podívat dovnitř "řekla mamka. Vešli jsme do domu a já byla mile překvapená tím jak to tam vypadá. Bylo to tam útulné. Ještě než se přestěhovali bydleli v bytě uprostřed města. Byl sice malý pro pět lidí, takže by za přestěhování měla být Michy ráda, ale jí se v jejich bytě líbilo. No, bude si na to tady muset zvyknout.
TIMESKIP NA VEČER.
Michy šla ke svému novému pokoji. Cítila se taková ne svá. Otevřela dveře a vešla dovnitř. Bylo zvláštní mít poprvé v životě vlastní pokoj. Michy se chvíli utápěla ve svých myšlenkách,když se najednou rozrazili dveře. Dovnitř vlítl Kuba a říká:
,,Ahoj Michy budeš si se mnou hrááát? Prosíííím!! Prosííím!" Kuba si sednul vedle Michy na postel a koukal na ní svýma štěněčíma očima. Zrovna když mu chtěla odpovědět , tak do místnosti vešel někdo další. Byl to její starší bratr Thomas.
,, Tak sem jsi tak rychle odběhnul. Rodiče si říkali kam jsi běžel, protože jsi šel na druhou stranu než máš pokoj" řekl Thomas a přisedl si k nim na postel.
,,Co se děje Michy? Jseš taková moc potichu" zeptal se Thomas.
,,Je to takový divný jsem zvyklá usínat v jednom pokoji a teď jsme každý v jiným. Prostě nevím co si o tom mám myslet."
,,I mě to přijde divný, ale neboj určitě si na to zvykneš. Nebo jakože asi budeš muset" řekl Thomas.
,,Díky to mi fakt pomohlo" řekla s ironií v hlase Michy.
,,Není zač" odpověděl s úsměvem Thomas.
,,Uaaaaa" zívla si Michy.
,,Asi bychom měli jít spát co říkáte?" zeptal se Thomas. A Michy odpověděla:,,To je dobrý nápad. Tak dobrou."
,,Dobrou" řekli Thomas a Kuba najednou. Oba se zvedli a odešli do svých postelí.
POHLED THOMASE
Ach jo :( už jsem se poněkolikátý přetočil v posteli, ale pořád nemůžu usnout. Ještě jednou jsem se otočil, pevně rozhodnutý, že už konečně usnu, když jsem něco zaslech. Přicházelo to z vedlejšího pokoje kde spí Michy. To je divný Mich by už měla dávno spát jsou dvě hodiny ráno. Jak to, že nespí? Možná taky nemůže usnout. Najednou se ten zvuk ozval znovu. Možná bych se měl jít podívat jestli je všechno v pohodě.
Tak jsem se zvednul a vyšel ze svého pokoje. Postavil jsem se před dveře s tím, že nejdřív zaklepu, ale dveře se pootevřeli sami dřív než jsem to stihl udělat. Proto jsem pomalu otevřel dveře tak abych jimi mohl prostrčit hlavu a podíval jsem se dovnitř. Uvnitř to vypadalo jako kdyby tam vybuchla bomba. Všude byli rozházené polštáře, peřina byla na zemi, ale Michy jsem nikde neviděl. Teda když jsem se podíval poprvé nikde jsem ji neviděl. Nakonec jsem ji našel schoulenou v nejtemnějším rohu pokoje. Seděla na zemi kolena měla u sebe a zřejmě si mě ještě nevšimla. Otevřel jsem tedy dveře tak abych mohl vejít a šel jsem k ní. Když jsem byl blíž všiml jsem si, že se kolébá dopředu a dozadu a po tvářích jí tečou slzy. Proto jsem raději zrychlil. Zřejmě byla duchem nepřítomná, protože když jsem si před ní klekl nepodívala se mě, ale koukala se někam za mě.
,,Michy?" oslovil jsem ji. Najednou se na mě koukla svýma smutnýma, uslzenýma očima. Přitáhl jsem si jí do obětí, kde se rozbrečela ještě víc. Začal jsem jí utéšovat konejšivým
,,ššš" a ,,to bude dobrý" dokud se neuklidnila. Chtěl jsem se jí zeptat co se stalo, ale Michy mi zřejmě usla v náruči. Budu se jí muset zeptat zítra. Odnesl jsem jí do postele, sebral ze země polštáře a přikryl jsem jí peřinou. Potichu jsem odešel do svého pokoje. Vlezl jsem do postele a, protože jsem byl fakt, ale jako fakt! unavenej, hned jsem usnul.

Doufám, že se kapitola líbila. Asi jste byli dost překvapení jak jsem to začala co? :) Snad vás to neodradí od čtení. Cs