Nebezpečné schopnosti

8. kapitola

,,Thomasi!!!" Pořád se nehýbal. Zatřásla jsem s ním.
,,Thomasi!?" Pomalu otevřel oči.
,,Hmmm? Co se stalo?" řekl a pomalu se posadil.
,,Nooo... trefil tě blesk?" odpověděla jsem mu. Thomas se zatvářil hodně zmateně.
,,Jseš v pohodě?" zeptala jsem se ho.
,,Nooo... asi jo myslím si že mi nic není, což je divný pokud si že mě teda neděláš srandu"
,,Ty si vážně myslíš že bych si z něčeho takovýho dělala srandu?"
,,Ne nemyslím jenom si to ověřuju"
,,Hele já už bych asi radši šla, aby se tu ta bouřka neobjevila znova"
,,Jo to je dobrej nápad jdeme" řekl Thomas a pomalu vstal. Pomalu a opatrně jsme se vydali na cestu domů. Prodrali jsme se křovým a šli po tý vyšlapaný cestě. Šli jsme mlčky. Po chvíli jsem se zastavila protože se mi rozvázala tkanička a Thomas do mě narazil.
,,Huh? Proč jsme zastavili? Něco se stalo?" zeptal se mě zmateně.
,,Ne všechno je vpoho jenom se mi rozvázala tkanička, spíš bych se já měla zeptat tebe jestli seš fakt vpoho protože nevypadáš úplně nejlíp"
,,Eeee... asi jsem vpoho jenom jsem se zamyslel nad tím jakto že ještě žiju a tak protože je to fakt divný nemyslíš? V jednu chvíli krásně svítí sluníčko a najednou se objeví bouřka a z tý mě trefí blesk je tohle normální?"
,,Ne není, ale co je poslední dobou normální že?" Na tohle už neměl co říct a tak jsme se zase vydali směrem domů. Došli jsme až tam a první kdo nás přivítal byl samozřejmě Kuba který k nám přiběhl a začal se vyptávat jaký to bylo a tak. Odpověděla jsem mu tohle: ,,Bylo to fajn" Podíval se na mě trochu zaraženě, zřejmě toho čekal víc než bylo to fajn. Docela to chápu ale nemůžu mu jenom tak říct: byli jsme na kouzelný louce díky který mám kouzelný schopnosti a Thomase trefil blesk ale vypadá to že je naprosto v pohodě. Došla jsem až do kuchyně a pozdravila mamku s taťkou. Thomas šel asi rovnou do svého pokoje.
,,Tak co jaký to bylo?" zeptal se mě táta. Odpověděla jsem mu to samý jako Kubovi.
,,Bylo to fajn"
,,Co tam vlastně celý dny děláte?" Zeptala se mě mamka.
,,Eeee... jenom tak se procházíme a povídáme si... je to tam fakt hezký" odpověděla jsem trochu nervózně, ale zřejmě si mojí nervozity nikdo nevšiml. Šla jsem do svého pokoje a začala přemýšlet o spoustě věcí najednou jako například jak to Thomas mohl přežít nebo co asi ještě umím s těma schopnostma a spousty dalších myšlenek. Po chvíli jsem ze zdola uslyšela jak mamka volá že už je oběd. Došla jsem tedy zpátky dolů a sedla si ke stolu. Všichni jsme jedli kuře s rýží a povídali si. Všimla jsem si že Thomas jenom tak hýbe s jídlem po talíři a zamyšleně do něho kouká. Chtěla jsem se ho zeptat jestli je vpoho ale táta mě předběhl.
,,Co pak je Thomasi? Jseš nějak moc potichu" Thomas se na něho podíval a odpověděl mu: ,,Jenom jsem se hodně zamyslel nic víc" usmál se.
,,Dobře, tak to jo" táta se taky usmál.

~TIMESKIP~

Potom co jsme dojedli jsem šla do svého pokoje a protože jsem z nějakého důvodu neměla náladu na přemýšlení vzala jsem si do ruky knížku, lehla si na postel a začala si číst.
~DALŠÍ TIMESKIP~

Po večeři která byla (jako všechno maminčino jídlo) moc dobrá jsem po opoledni plném nic nedělání byla docela unavená. Proto jsem se rozhodla že už půjdu spát. Všem jsem řekla dobrou noc a lehla si do postele.

~TIMESKIP~

Pomalu jsem otevřela oči. Podívala se kolik je hodin. Byli dvě hodiny ráno. Převalila jsem se na druhý bok a pokusila se znovu usnout.

~POHLED THOMASE~

,,Uggghhh" zase jsem nemohl usnout. Prostě to nešlo. Měl jsem až moc věcí nad kterýma jsem musel přemýšlet. Jako třeba jakto že ještě žiju?! Převalil jsem se na druhý bok a pokusil se znovu usnout.
,,Aghhhrrr" proč pořád nemůžu usnout. Protože už mě nebavilo se pořád dokola otáčet rozhodl jsem se že si budu číst. Bohužel ale budu muset přejít až na druhou stranu pokoje, ke svému stolu, protože jsem si jí večer zapoměl dát na noční stolek. Odsunul jsem svojí peřinu a postavil se trochu se mi zamotala hlava z toho jak rychle jsem to udělal. Když už se mi přestala točit rozešel jsem se ke stolu. Najednou jsem ale byl na druhý straně pokoje a vrazil jsem do stěny.
,,Co to?" Opíral jsem se o stěnu a zhluboka dýchal.
,,Jak jsem se sem dostal tak rychle?" Když se mi trochu uklidnil dech řekl jsem si že se mi to možná jen zdálo z toho jak jsem unavenej. Rozešel jsem se směrem k posteli když jsem zase zničehonic byl tam a zase vrazil do stěny. ,,Co to sakra" řekl jsem si pro sebe. Rozešel jsem se zase na zpátky na druhou stranu a zase jsem se tam dostal tak rychle až jsem už potřetí vrazil do zdi. Vtom se prudce otevřeli dveře a do pokoje vtrhla Michy.
,,Co tady sakra děláš?" Zeptala se mě šeptem.

~POHLED MICHY~

Thomas se opíral o zeď a trochu vyděšeně se na mě díval. Vypadal trochu jako kdyby viděl ducha.
,,Eeeee..." začal. ,,Já... nevím jak to vysvětlit asi bude lepší... když se na to podíváš sama"
Thomas se rozešel přes pokoj když najednou byl na druhý straně pokoje.
,,Jak si to...?" Podívala jsem se na něj hodně zmateně.
,,Já nevím prostě se to stalo" řekl a pokrčil rameny.
,,Počkej, počkej, počkej... ty máš teď taky schopnosti. Asi." řekla jsem nadšeně.
,,A jaký myslíš že to jsou?"
,,Řekla bych že asi super rychlost?"
,,To je jako v těch filmech. Udeřil je blesk a najednou jsou super rychlí. Nikdy by mě nenapadlo že se mi to stane taky" řekl Thomas.
,,Hele můžeš to udělat znovu?"
,,Můžu to zkusit" Thomas se znovu rozešel a zase byl najednou na druhý straně pokoje.
,,Hele myslíš že bys to teď přešel bez tý rychlosti?"
,,Zkusím to" Thomas se už poněkolikátý rozešel a zase byl najednou na druhý straně. Zřejmě hodně rychle protože zase vrazil do stěny.
,,Au" ozval se Thomas.
,,No tak to bude zajímavý. Hele nechceš o tom říct mamce a taťkovi?"
,,Ne rozhodně ne"
,,Dobře... no tak to jsem zvědavá jak to před nima utajíš"
,,Ty máš co říkat. Podívej se na svoje ruce." Podívala jsem se na ně a oni modře zářily. Otočila jsem se a tam se vznášela Thomasova kniha.
,,Ale no taaakkk... dobře no máš pravdu že s utajováním to asi bude těžší a právě proto bychom jim to měli říct."
,,Ne to není dobrý nápad. A jestli se ptáš proč mám prostě takovej divnej pocit že bychom jim to neměli říkat"
,,Dobře... tak jim to říkat nebudem"
,,Uaaa" zívnul si Thomas.
,,Asi bychom měli jít spát co myslíš?"
,,Jop určitě dobrou"
,,Dobrou" řekla jsem a tiše odešla do svého pokoje. Lehla si do postele a docela rychle usla.

Vážení doufám že se vám moje zatím nejdelší kapitola líbila (PS: má 1158 slov)