Dej mi ještě šanci

V.

Došla jsem do pokoje a pořád přemýšlela, co se stalo. Jaký má se mnou problém? Upřímně? Nevadil mi, ale teď to začínám přehodnocovat.

Došla jsem do sprchy a nechala na sebe téct kapky horké vody. Ani nevím, jak dlouho jsem byla v koupelně, ale probralo mě ťukání na dveře.

,,Chvilku!" Zavolala jsem a snažila se rychle usušit. Chtěla jsem se i obléknout, jenže čekající za dveřmi byl dost netrpělivý, tak jsem se jen zabalila do ručníku a s mokrými vlasy se vydala otevřít.

To ale byla chyba.

Otevřela jsem dveře a za nima nestál nikdo jiný než Tomáš.

Udiveně se na mě podíval a pak se usmál. Já v tom spěchu zapomněla, že na sobě mám ručník. A nezadržitelně jsem rudla.

Sakra, sakra sakra!

,,Co potřebuješ?" Zeptala jsem se rozpačitě a snažila se nějakým způsobem schovat za dveře.

,,Mhm, už ti někdo řekl, že jsi sexy v ručníku a když se červenáš, princezno?" ,,Ne!" Odsekla jsem.

,,Takže nic nepotřebuješ, chápu to dobře?" ,,Nene, to ne," zastavil mě v zavírání dveří ,,tak trochu jsem spadl na ruku a teď mě bolí. No a když jsi ta zdravotnice, mohla by ses mi na to kouknout, ne?"

,,Jo, ale když dovolíš, ráda bych se převlekla."

,,Kvůli mně nemusíš." Pokrčil rameny a nevinně se usmál.

,,Jasně, pojď a zavři za sebou."

Já jsem mezitím rychle zalítla do koupelny a hodila na sebe alespoň pyžamo. Vlasy jsem nechala mokré. Stejně si je nikdy nefénuju, tak je to jedno.

Přišla jsem zpátky do pokoje a Tomáš seděl na mojí posteli a rozhlížel se kolem sebe. Přišla jsem k němu.

,,Tak co máš s rukou?" ,,No to mi řekni ty, princezno." ,,Fajn, tak jinak, kde tě ta ruka bolí." Ukázal mi levé předloktí. ,,Ukaž." Trochu jsem tu ruku prohmátla. ,,Nemáš tu nic viditelného, nejspíš to bude naražené." ,,No ale co s tím mám dělat? Zítra je trénink." ,,Teď to nech v klidu, snaž se jí nezatěžovat. Pokud se to do rána nezlepší, nebudeš jeden den hrát. Kdyžtak se mi přijď ráno ukázat."

,,Já ale nemůžu vynechat trénink." ,,Myslím, že jednou se nic nestane, krasavče. A pokud nechceš přijít o více než jeden trénink, řiď se mými radami." A sladce jsem se na něj usmála.

Tomáš se zvedl k odchodu. Před dveřmi se ještě zastavil.

,,Jasně, princezna chce mít pravdu." ,,To zajisté. A prosté děkuju by stačilo." A mrkla jsem na něj.

On se místo očekávaného děkuju na mě otočil, taky na mě mrknul a poslal vzdušnou pusu. Pak odešel.

No to snad ne! Co si sakra myslí?!

Tak moc mě vytočil, že jsem už ani nechtěla jít spát. Měla jsem ho plnou hlavu. Radši jsem zvolila seriál na Netflixu a snažila se ho dostat z hlavy.
                                         ***
Ráno mě probudil hrající seriál na notebooku. Super, ani nevím, kdy jsem usnula. Na telefonu jsem měla 2 zmeškané hovory a několik zpráv od bráchy i od Edy.

Doprčic, já zaspala! A za to může jen a pouze Tomáš. To teda krásně začíná ten den. Rychle jsem se vyhrabala z postele a mezitím vytočila bráchovo číslo.

,,Els? Stalo se něco? Nebrala jsi mi mobil, neodepisovala jsi mi a ani jsi neotvírala, když jsem ťukal na tvůj pokoj. Kde jsi?" ,,Promiň, já včera usla u filmu a nenastavila si budík. Takže jsem zaspala a jsem na pokoji. Kde jste vy?" ,,Že mě to ani nepřekvapuje. Ještě jsme na hotelu. Když si pohneš, možná se ještě stihneš nasnídat, tak makej. Máš tak 10 minut na snídani." ,,Dobře, dík, jdu." A zavěsila jsem.

Rychle jsem na sebe hodila tepláky s topem, udělala ze sebe člověka tím nejrychlejším způsobem a běžela na snídani. Zbytek udělám až se vrátím.

Po cestě ze snídaně jsem potkala kluky, jak jdou k autobusu.

,,Jé, hele kluci, podívejte, kdopak zaspal." Křenil se na mě Adam a Eda se k němu samozřejmě musel přidat.

Jen jsem oba ze srandy šťouchla do ramene a pokračovala dál, ale jejich smích byl slyšet snad ještě před hotelem.

,,Eli" doběhnul mě brácha ,,budeme v autobuse, tak si pohni ať nepřijedem moc pozdě. Kývla jsem a on zase odběhnul.

Já na sebe místo tepláků hodila legíny a teplou mikinu přes hlavu a vzala si mobil. Rychle jsem se ještě lehce namalovala.

Vzala si mobil a běžela, aby na mě moc dlouho nečekali.

,,No kde jsi, prosím tě." ,,Já se moc omlouvám, zaspala jsem." ,,Dobře, tak sedej, ať už tam jsme."

Hledala jsem volný místo a zaslechla Edu s Adamem se zase smát na můj účet a říkali něco jak je to s ženskýma těžký. Paka, no.

Jediný volný místo bylo před Jirkou a, no, před Tomášem. Sedla jsem si k oknu a k mojí smůle právě Tomáš seděl u okna.

,,Tak princezna zaspala." Ozvalo se mi posměšně u ucha. Jen jsem se otočila, sjela ho pohledem a otočila se zpátky. Slyšela jsem, jak se zasmál. Pak mi došlo, že jsem mu včera říkala, aby za mnou došel s tou rukou. Nechtěla jsem, ale znova jsem se na něj otočila.

,,Neříkala jsem ti náhodou včera, aby jsi za mnou s tou rukou ráno došel, krasavče?" ,,Já tam ale byl, princezno. Jenže někdo spinkal." A ušklíbl se. Tak tohle jsem nečekala. Opět jsem nezadržitelně rudla.

Radši jsem se otočila zpátky a pomalu sjížděla po sedačce dolu. To ho rozesmálo ještě víc.

On je tak nesnesitelnej! Už se pomalu stává tradicí, že před ním neustále rudnu a ještě častěji se ztrapňuju. A vůbec se mi to nelíbí. On je neustále tak klidnej a jenom já tu ze sebe dělám blbečka. Ale neboj krasavče, jednou ti to oplatím. Snad.
————————
Taaaaak zlatíčka, nakonec jsem ještě jednu stihla🤭 Doufám, že se líbí a že není moc nudná. Příště už tam bude trénink🫢 jinak hrozně moc děkuju, že tenhle příběh čtete a že se snad líbí🥹 A dobrouuuu noc😚🥰💕😻