Dej mi ještě šanci

X.

Když jsem se v posteli otočila, do někoho jsem strčila. Nejdřív jsem se lekla, ale pak jsem si vzpomněla na celý včerejší večer.

,,Ne ne ne...to se nemělo stát." Řekla jsem si potichu, jenže Tom mě slyšel.

,,Co?" ,,Nic, spi dál." Ale jakoby ho můj hlas taky probral.

Chvíli jsme se na sebe dívali a pak z něho vypadla otázka na kterou jsem zatím neměla odpověď.

,,Lituješ toho?" Zeptal se potichu a nejistě.

,,Já nevím, Tome. Tohle se stát prostě nemělo. Ty jsi mě měl nesnášet, ne tohle."

,,Tobě vadí, že tě mám rád? Měl bych tě nesnášet?" ,,Já nevím, řekla jsem si, že s tebou nic nechci mít a podívej. Pořádně tě ani neznám a vyspala jsem se s tebou. Takhle končí všechny moje vztahy s klukama, když se ocitneme v posteli...asi, asi bys měl jít Tome. Potřebuju čas."

Byla jsem ráda, že mě chápal. Bez řečí a doufám, že bez naštvání odešel.
                                           ***
V koupelně jsem si udělala hygienu, lehce se namalovala, oblékla do něčeho pohodlného a vyrazila na snídani.

Po cestě se ke mně připojil Eda.

,,Tak co, už je ti líp?" Ptal se. ,,Ne, snad ještě hůř." Odpověděla jsem sklesle. ,,Jak to?" ,,Spala jsem s ním." Zamumlala jsem potichu, jenže on mě k mojí smůle slyšel. Svoje překvapení ani nezakrýval.

,,No, jsem to posrala. Chci se od něj držet dál a dopadne to takhle. Jsem fakt hrozná, já jsem sem neměla jezdit." ,,Elí, tohle neříkej. Já jsem rád, že tady jsi. Kdyby jsi tady nebyla, nikdy bych nepotkal tak úžasnou ségru svýho kamaráda." Pokáral mě, ale nemyslel to zle.

,,Jenže já jsem prostě blbá." ,,Nejsi. No tak si sním spala. No a? Máš ho ráda, ne?" ,,Asi jo, já nevím. Kdyby tady byla Lily, moje kamarádka, tak ze mě bude nadšená." A trochu jsem se zasmála. ,,A já ti nestačím? Lily tu není, tak se spokoj se mnou, holka. Já ti taky zvednu náladu." Tomu jsem věřila. Oba jsme se zasmáli.

Na snídani jsem si sedla k bráchovi, Edovi a pak si k nám přisedl Maty.

Byla mi zima, tak jsem si udělala horký čaj a pomalu ho ucucávala. Kluci se šli připravit na poslední trénink před zápasem se Slovenskem. Ten hráli kolem třetí odpoledne. Já jsem řekla, že tam dojdu později, takže jsem si dopila čajík a pomalu šla ke stadionu.

Po cestě jsem čistě náhodou potkala Slováky, kteří šli z tréninku a mezi nimi byl Dalibor.

Kluci podle všeho nikam nechvátali, protože se Dali u mě zastavil a chvíli jsme kecali. No, chvíli, ten čas utekl tak rychle, že mě probral až hluk od našich kluků, kteří právě dohráli.

,,Elí! A my si říkali, kde vězíš." Hulákal na mě už z dálky Adam a přiběhl za mnou.

Všimla jsem si Toma, jak Daliho vraždil pohledem. A najednou jakoby ostatní kluci věděli, co se děje. Seběhli se všichni ke mně a chtěli mě odvést pryč.

,,Elísku, ty jsi naše záchrana. Potřebujeme, aby jsi nás uzdravila a namasírovala." A takovýhle podobný kecy od všech. S Dalim jsem se teda rozloučila a vydala se za nimi. Nešlo si ale nevšimnout, jak se Tom usmíval. Takže je to jasný, byly to jen výmluvy.

A to se mi taky potvrdilo hned, jak jsme přišli na hotel.

Kluci se mi nakvartýrovali do pokoje a že si budeme povídat.

,,Vážení, já vám to nechci kazit, ale neříkali jste ještě před chvílí, jak vás všechno bolí?" Ptala jsem se zmateně. ,,Jo to, už je to v pohodě, ale jestli chceš, můžeš nás i tak namasírovat, zlobit se nebudeme." ,,Takže to byla jen výmluva jak mě dostat od Daliho?" Nikdo nic neříkal, takže odpověď byla jasná. ,,Zmetci." Utrousila jsem a kluci se zasmáli. Za chvíli mě do toho jejich humoru stáhli taky a všichni jsme se smáli, jak praštění.

Ztišili jsme se až když jsme slyšeli klepání. Došla jsem ke dveřím a otevřela. Stál tam Tom.
,,Můžeme si promluvit, prosím?" Vypadal dost naléhavě. Kývla jsem a vyšla před pokoj.

,,Tak co se děje?" ,,Potřeboval bych si promluvit o tom včerejšku." Pobídla jsem ho, aby mluvil dál.

,,Myslím, že to co se stalo by se nemělo opakovat, měli bysme se od sebe držet dál. Nejlépe na to zapomenout." Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. ,,Prosím?! A je to tady zas. Zase se něco stalo, ty se jen vymluvíš na to, že to byla chyba nebo omyl a nejlépe bych na to měla zapomenout? Máš nějaký důvod k tomu?" Ptala jsem se, ale už jsem nebyla tak úplně v klidu. ,,Prostě na to můžeme zapomenout?" ,,Jasně! Žádný důvod, jen tak. Proč ses teda se mnou vyspal, hm?!" Nic žádná odpověď, jen sklopil výraz. Kývla jsem a prostě odešla zpět do pokoje. Nebýt tam kluků, tak se snad rozbrečím.

Kluci si hned všimli mého rozpoložení a ztichli. Okamžitě ke mně přišli Kuba s Edou.

,,Co se děje? Kdo to byl?" Ptali se. ,,Tomáš." Odpověděla jsem nepřítomně a cítila, jak se mi zrádná slza skutálela po tváři.

,,To je takovej debil! Několikrát jsem mu řekl, ať si s tebou nic nezačíná!" Naštval se Kuba a rychle odešel z pokoje. Eda mě obejmul a šel taky za ním.

To jsem posrala, fakt že jo...
—————————
Takžee, už se i Kuba dozvěděl o Tomovi. Jak myslíte, že to dopadne a jak budou pokračovat další kapitoly? 🫢🤭A co vztah Els a Toma? Schválně mi napište, co si myslíte nebo co byste chtěli.
Nuu, a zase zítra, zlatíčka.🥹❤️