Dej mi ještě šanci

XVII.

,,Mm." Zamumlala jsem a přetočila se na druhý bok, ale do někoho jsem narazila. Pomalu jsem otevřela oči. Když jsem viděla Toma, jak roztomile spí, usmála jsem se. Sice mi do smíchu nebylo po včerejší události, ale tomuhle zabránit nešlo. Chvíli jsem Toma pozorovala.

,,Ty mě pozoruješ, jak spím?" Zeptal se, když otevřel oči a všiml si mě.

,,Nee..." snažila jsem se zamaskovat, že jo, ale moc mi to teda nešlo. ,,Byl jsi včera na ty večeři?" Zeptala jsem se po chvíli mlčení a upřímně doufala, že ji kvůli mně nevynechal.

,,Nebyl." Odpověděl a já se na něj podívala ne moc mile. ,,Tome, měl jsi se jít najíst. Proč jsi nešel?" Vyčítala jsem mu. ,,Neměl jsem hlad a nechtěl jsem tě tady nechávat samotnou, víš?" ,,Ale..." chtěla jsem protestovat, jenže Tom mi dal prst na rty a tím mě zastavil. ,,Už nic neříkej. Jediný co mi teď povíš bude to, co se včera stalo, ju?" Kývla jsem, ale moc se mi nechtělo.

,,No víš...může za to...no....Dali." Lezlo ze mě jako z chlupatý deky a pomalu se mi vraceli zase včerejší pocity. Jakmile uslyšel jeho jméno, okamžitě se posadil. Bylo vidět, že zadržuje vztek. ,,Doufám, že už s ním nejsi." Řekl naštvaně. ,,Ne, nejsem." Kývl a chtěl abych pokračovala dál.

,,Byla jsem jen sá..." dál jsem to nebyla schopná dopovědět. Slzy mi opět začaly stékat po tváři. Tom se na mě otočil. ,,No tak, nebreč. Je to debil, nestojí ani za jedinou tvojí slzu." Řekl tak mile a láskyplně a začal mi slzy utírat. ,,Já vím, když já ho měla asi fakt ráda. A já kráva jsem se s ním vyspala." Začala jsem na sebe nadávat.

Tom mě obejmul a začal utěšovat. Když jsem se trochu uklidnila, tak mě chytl za ramena a odtáhl od sebe. Hluboce se mi podíval do očí. ,,Teď mě dobře poslouchej, Elí. Ty v žádným, ale v žádným případě nejsi kráva. Spala jsi s ním, ale to z tebe krávu nedělá. Jsme lidi a lidi dělají chyby. Důležité je jestli ses z toho poučila. A už prosím nebreč, on ti za slzy nestojí a mě ničí tě vidět takhle zlomenou." Řekl, usmál se na mě a setřel mi ještě pár posledních slz.

Zhluboka jsem se nadechla a dopověděla nedopovězenou větu.

,,Byla jsem sázka, kterou vyhrál, když se se mnou vyspal." Vyhrkla jsem a zadívala se do země.

,,To je takovej, ale že takovej kretén! Jak tohle může někomu udělat?!" Nechápal stejně jako já.

Ještě nějakou chvíli na Daliho nadával a pak jsme šli na snídani.

Tom mě nechal u stolu a šel s Kubou na stranu.

,,A do háje." Zaklela jsem, když jsem je viděla, protože mi bylo jasné, o čem se baví.

,,Co se včera stalo?" Objevili se u stolu Maty, Eda a Adam.

,,Kluci, teď se o tom nechci bavit. Promiňte." Řekla jsem sklesle. ,,Ale myslím, že se to brzo dozvíte." Dodala jsem a kývla směrem k Tomovi a Kubovi, kteří se blížili k nám. Jeden naštvanější než druhej.

,,Els, můžeš?" Zeptal se Kuba. Bylo to nezvykle milé, po tom, co jsme se posledních pár dní furt jenom hádali.

,,Jasně." A zvedala jsem se ze židle a následovala Kubu i Toma.

,,Tom mi řekl, co se včera stalo." Začal po chvilce, co jsme stáli dostatečně daleko od kluků. ,,Jo, to jsem si myslela." ,,Jsi v pohodě?" ,,Asi jo, Tom mi včera hodně pomohl." Kuba se hned podíval na Toma a jeho pohled mi jasně říkal, na co myslí. Tak jsem hned zakročila. ,,Ne, ježiši! Nespala jsem s ním. Jen mě uklidnil a pak u mě přespal." Vysvětlila jsem. Kuba nejistě přikývl a pořád si Toma měřil pohledem. Tom kývl, že je pravda, co říkám a Kuba se na mě opět podíval.