Florentova střední škola pro přistěhovalé je velmi rozmanitá. Běžně jste tady mohli narazit na děti různých národností a různých jazyků. Já jsem Nico a jsem Francouz. Proč jsem na téhle škole, když jsem rodák? Tahle škola je holt levná a to našim vyhovovalo. Stejně by mi asi nedovolili nic jiného...
Zrzavé kudrliny mi padaly do očí. Už mě to dost štvalo. Ale za dlouhé vlasy se musí platit. Jenom jsem si povzdechl a zastrčil si uniklé prameny za ucho. Vtom jsem si všiml páru očí zírajících na mě z druhé strany jídelny. Okamžitě jsem sklopil hlavu, čímž se mi nezkrotitelné vlasy zase dostaly do očí. Radši jsem se zvedl a odnesl tácek k pultu. Když už jsem vycházel ze školní jídelny, zakopnul jsem o nastavenou nohu a plácl sebou o zem. ,, Jakpak se má náš malý alkáč, co?" Tenhle týden už to bylo potřetí, kdy se tohle stalo. Netuším proč, ale neskutečně ho prudilo že jsem se bavil s lidma, s kterýma se bavím. Asi právě od toho si odvodil, že my čtyři jsme parta hipízáků, co se tak akorát každej den zchlastaj. Už jsem mu chtěl opět připomenout, že má o nás asi jiné mínění, když z jídelny vyšel ten dlouhovlasý opálený blonďák, s nádhernýma hnědýma očima, které mě v jídelně sledovaly. ,,Hej! Ty debile! Můžeš dát aspoň na chvíli pokoj?!" V duchu jsem poděkoval všem dlouhovlasým blonďákům za mou záchranu. Spolužák si mě konečně přestal všímat. Vděčně jsem se podíval na chlapce, rozklepaně jsem vstal a utíkal (zakopával jsem o svoje vlastní nohy) chodbou pryč.
ČTEŠ
Básník a Slunce
RandomNěkdy prostě chcete uniknout. Realitě, rodině, sobě, pocitům, ale taky lidem které milujete. Potřebujete si najít něco, co vás podepře a dá vám nadhled nade věcma, které vás tíží. Já jsem ale měl takové štěstí, že jsem si našel přátele bez kterých...
