Když jsem přišel domů, lehl jsem si na postel a zíral do šikmého, obrázky polepeného stropu nade mnou. Nevěděl jsem, jak se přinutit k tomu, abych se začal chystat. Zato jsem věděl, že jen tak nepřestanu myslet na kluka, který se mi představil jako Owen. Znovu jsem si vybavoval, jak se mě zastal a dokonale mě tím zaskočil. Nestávalo se to totiž zrovna často. Mám svoje tři kamarády kteří mě podrží při každém problému ale s těma se znám už od prvního dne školy. S nikým jiným se nějak extra nebavím. Proto mě překvapilo, když zasáhl kluk kterého jsem sotva znal. Věděl jsem o něm akorát tak to, že bydlel v Anglii a rodiče ho přihlásili na školu svatého Jacquese proto, aby zkusil něco nového a poznal nové lidi. Samozřejmě že se s ním všichni chtěli bavit. Byl hrozně hezký- Dlouhé vlnité vlasy barvy písku, hnědé oči hrající radostí ze života, svalnaté opálené tělo a nádherný úsměv. Taky měl skvělý charakter- byl přátelský, upřímný, optimistický a usměvavý. Taky jsem z části dychtil po tom, abych se s ním sblížil.
Jo, kamarádi mě měli rádi ale o rodičích se bohužel nedalo říct to samé. Absolutně je nezajímalo kým jsem. Byl jsem jim akorát k tomu aby na mě mohli řvát a vybíjet si na mě vztek. Jakmile jsem přišel domů ze školy, hned jsem si musel vyslechnout co jsem zase provedl. Z uvažování mě vytrhlo až zazvonění mobilu. Když jsem ho chytil do ruky abych zjistil o koho se jedná, na displeji se zobrazovalo Édithtino číslo. Édith byla moje o čtyři roky starší sestra. Rodiče o ní vůbec nemluvili od té doby co utekla z domu. Vždycky mě naštvalo, když jsem se o ní jenom zmínil a hned jsem musel jít do svého pokoje a do večeře nevylézt. Zvedl jsem hovor a alespoň čtvrt hoďky prokecal se ségrou. Klasika. Když se dlouhá ručička zastavila na půl páté, radši jsem se rozloučil a hovor jsem tipl. Přešel jsem k mojí dřevěné, břečťany ověšené skříni v rohu pokoje. Když jsem ji otevřel, zevnitř na mě vyskočila známá vůně. Probral jsem se mýma volnýma košilema pověšenýma ve skříni a našel moji oblíbenou, kterou jsem hledal.
ČTEŠ
Básník a Slunce
RandomNěkdy prostě chcete uniknout. Realitě, rodině, sobě, pocitům, ale taky lidem které milujete. Potřebujete si najít něco, co vás podepře a dá vám nadhled nade věcma, které vás tíží. Já jsem ale měl takové štěstí, že jsem si našel přátele bez kterých...
