Unbearable /CZ/ Nesnesitelný

Kapitola 3

        Sedím na střeše mé vily v LA s výhledem na nápis Hollywood a přitom právě probíhá západ slunce. Do sluchátek zapojených do iPodu mi doslova v mozku hrála písnička od Green Day "Oh Love". Při tom se mi vybavilo všechno ze základky, protože jsem jí v té době hodně poslouchala. Dokonce jsem si vzpomněla na Robbieho, ale rychle jsem tu vzpomínku smetla ze stolu. Najednou jsem pocítila studenou zapadlou kapku na čele, kterou následovalo přibližně tisíce dalších kapek. Začalo silně pršet, ale je to nevnímala. Až po chvilce, co mi začala být zima a byla jsem mokrá až na kost, jsem se zvedla a odešla zpátky do domu. Byl velký přibližně jak menší parkoviště u TacoBellu. Byla jsem v tom obřím domě sama a to mě tak trochu dohánělo k šílenství. Často jsem chodila ven, abych byla mezi lidmi, ale už jsem se nemohla dočkat dne, až budu zpátky s kapelou na podiu a začne naše veliké turné kolem světa.

         

           Svlékla jsem si mokré oblečení a hodila ho do vany. Poté jsem si vlezla do sprchového koutu a spustila na sebe horkou, ale příjemnou vodu. Umyla jsem se a zamotala své červené dlouhé vlasy do turbanu a na sebe jsem si hodila župan. Na nohy jsem si obula bíle pantofle, co jsem si sebou vzala z hotelu z Paříže. Sedla jsem si na postel a pohlédla na celý LA. Bezdůvodně jsem si vzdychla a převlékla se do pyžama. Lehla jsem si na postel a přikryla se bílou peřinou. Chvíli jsem koukala do stropu a přemýšlela, po přibližně 5 minutách jsem usnula.



           Druhý den ráno jsem v polospánku slyšela něco bzučet u uší. Začala jsem sebou cukat pod peřinou, vyndala z pod ní levou ruku a začala mávat kolem nočního stolku, abych budík, co vydával tyto bzučící zvuky vypla. Poté jsem usnula přibližně na 30 minut. Když jsem se konečně uráčila vzbudit a koukla jsem na hodinky, málem jsem dostala šok. Bylo pět minut před 12 a v 1 mi letělo letadlo do Londýna. Vyskočila jsem z postele jako raketa a utíkala jsem se opláchnout. Umyla jsem si hlavu a tu následně rychle vyfoukala. Našla jsem si nějaké džínové kraťasy, které byli na nohavicích schválně roztrhlé a k tomu jsem si vzala bílé volné tričko, které mi končilo u pupíku, takže byl vidět stříbrný motýlek jako piercing v pupíku. Dlouhé červené vlasy jsem si dala do nepořádného drdolu a namalovala se. Milovala jsem řasenku, ta mi zvýraznila mé velké hnědé oči, které jsem na svém těle milovala nejvíc a asi to jediné co jsem milovala. Rychle jsem si vzala kufr, který jsem měla zabalený měsíc před odjezdem a vydala se na chodbu. Obula jsem si svoje rudě černé VANS a vyběhla do garáž pro můj Volkswagen Golf GTI Cabriolet (byl červený), vyjela na silnici a jela na letiště. Cesta na letiště trvá asi 30 minut a bylo 12:38. Dupla jsem na plyn a kupodivu jsem nikoho nepřejela. Nakonec jsem byla na letišti v 12:50 a rychle jsem utíkala na odbavovací stanici. Když už jsem seděla v letadle, oddychla jsem si a napsala všem z kapely, že už sedím v letadle, ale jediný Alex že si sebou beru kytaru. Chtěla bych se na ní naučit, abych pak si mohla koupit ukulele a hrát na něj. Miluji hudbu, je to celý můj život. Už od malička jsem chtěla být zpěvačkou. Většinou jsem si brala tyč od koštěte a dělala, jako že je to mikrofon.



         Můj sen je teď skutečností a já mu letím vstříc přímo do Londýnské O2 arény.Koncert byl úžasný, dokonce publikum zpívalo s námi a bylo to magické. Jak já miluji koncerty. Přibližně 20 minut po koncertě jsem vyšla před O2 arénu a bylo tam plno fanoušků. Snažila jsem se podepsat všechny papírky, co mi lidi podsouvali, ale ochranka mě nacpala do auta a odvezla do hotelu. Jakmile jsem přišla, hned jsem usnula, ani jsem se nepřevlékla. Ráno jsem se umyla a převlékla, protože jsem se večer nemyla. Utíkala jsem rychle do O2 arény (měli jsme tam druhý koncert, protože bylo vyprodáno prvních dvou hodin, tak jsme museli přidat datum). Měla jsem pro kapelu překvapení, ale asi si ho nejvíc užije Alex. Přišla jsem na podium a uviděla Billieho z Green Day. Usmála jsem se a podala mu ruku a pozdravila ho. "Ahoj." On se usmál a odpověděl zpátky "Čáu." Když už se chystala Alex otevřít dveře, které vedly na podium a zákulisí, rychle jsem řekla, ať se Billie schová za závěsy a až dohrajeme první písničku, přijde, jako by nic. V tom vběhla na podium celá uřícená Alex. Už zase šla pozdě. Celá kapela už jsme tu byli nastoupení. A tak jsme začali s jednou z Alexiných nejoblíbenějších písniček-s Whatsername.Při koncertě se stalo hodně věci. Jak typické, ale tentokrát s námi hráli i kluci od Green Day a musím uznat, bylo to super. Alex jako vždy dělala blbosti na podiu a já jsem utekla ochrance až do zákulisí při písničce "Crazy" a publikum se mohlo zbláznit. I v moment jak Green Day vystoupili na podium, diváci začali šílet. Nikdo to nevěděl, jen já, Billie Joe, Tré Cool a Mike Dirnt, poté jejich manažer a ten náš, Nick Jones. No přejdeme zpět k tomu koncertu. Prostě nemám slov. Bylo to úžasný a myslím, že si to Alex užila. Já si to užila na plný čáře a už se těším na další koncerty.



         Po koncertě jsem ještě trochu s Jacobem kecala u mě na pokoji a pak odešel a já si šla lehnout. Je opravdu nejlepší kamarád, kterého si můžu přát. Hned druhý den po našem koncertě jsme letěli do Madridu na další. Měli jsme vlastní tryskáč, kterým budeme lítat celé turné. Tentokrát mi budík zazvonil a já ho respektovala a v klidu jsem jela na letiště.


         Přijela jsem dokonce o pár minut dříve, ale padaly mi oční víčka a jakmile jsem si sedla do sedadla, napsala jsem Alex. "Alex kde jsi, už dorazil i Jacob a Erik s Chrisem, čekáme na tebe." Poté jsem se opřela o sedačku a přibližně po 4 minutách usnula. Najednou cítím jemné drknutí do mého pravého ramene. Zvedla jsem hlavu a zmateně se kolem sebe rozhlédla. Uviděla jsem Alex a usmála se, najednou se nadechla a začala na mě mluvit."Eliz, chci ti strašlivě moc poděkovat, ani nevíš, co pro mě znamená, jet na turné s Green Day. Jsem... Jsem strašně šťastná! Nevím jak se ti odvděčit. Ale pořád je tu jedna věc." Měla jsem tušení, že vím, o čem chce mluvit, a věděla jsem, že se tomu nevyhnu. "Eliz, je to těžký, vím, že i pro tebe, ale potřebuju si s tebou o něčem promluvit. Ty už jak tak vidím, víš, která bije." Jakmile tu větu dořekla, koukla jsem se na ní otráveným pohledem. "Eliz, co ti Rob tak strašného udělal, že si bráníš se ho jen pokusit znovu poznat?" Koukla jsem se z okna našeho letadla a zapřemýšlela, jestli jí to mám říct. Nadechla jsem se a koukla na ní. "Alex, proč to chceš vědět? Není to jedno?" Zeptala jsem se jí a koukala jí přímo do očí.


         "Ne není Eliz. Mě na tom záleží, protože nechci, aby moje nejlepší kamarádka nesnášela mého nejlepšího kamaráda. Jediný, kdo je z toho nakonec špatný, jsem já. Co se teda stalo?" Alex odpověděla na jeden nádech, kupodivu. Znovu jsem se otočila k oknu a hlavou mi proletěli vzpomínky. Nevěděla jsem jí jak jí to říct, přeci jenom to bylo dávno. Zhluboka jsem se nadechla a odpověděla jí, ale neotočila jsem se k ní. "Na základce jsem ho měla ráda, už od první třídy. Od sedmý až do začátku devátý třídy to zesilovalo, až nakonec jsem ho začala milovat." Hlavu jsem si podložila rukou a koukala pořád z okna letadla. Nechtěla jsem jí říkat všechno, neřekla bych jí to se suchýma očima. Cítila jsem studenou kapku na mé tváři a rychle jí setřela rukou. Jakmile jsem to Alex dopověděla tak mi ihned řekla. "No to víme taky, tohle si pamatuju, to jsi mi před těmi dvanácti lety řekla taky. Ale pořád jsem se nedozvěděla, co ti sakra udělal, že ho už 12 let nesnášíš?". Schovala jsem si obličej do svých rukou a vzdychla znovu. "Alex omlouvám se, ale to je pouze mezi mnou a Robbiem". Chvilku jsme tam seděly, až nakonec se Alex zvedla a odešla. Já se za ní ohlídla, ale pak jsem pohled vrátila zpět k oknu. Chtěla bych jí to říct, ale nemůžu, nejde to. Nevím proč, ale něco mi v tom brání. Zbytek letu jsem se pouze upřeně dívala z okýnka na mraky, přemýšlela jsem o Robbiem. Teď, když ho mám plnou hlavu díky Alex, nemůžu přestat. Pokud si bude Robbie chtít promluvit, bude se muset snažit. Mou důvěru jen tak zpátky nezíská, ale zajímalo by mě, proč si po dvanácti letech chce promluvit.