Unbearable /CZ/ Nesnesitelný

Kapitola 5

         Otevřela jsem SMS od Alex a tam stálo: „Alex je v nemocnici". Bylo jasné, že to nepsala Alex, ale někdo, kdo tam s ní byl a myslím, že to byl Robbie. Jakmile jsem přečetla ty slova, ústa se mi otevřela obavami a strachem. Alex se poslední dobou často necítí dobře, tak doufám, že to není nic vážného. V SMSce nestálo přesně, v jaké nemocnici je, ale předpokládám, že bude v té nejprestižnější, páč je s rockovou hvězdou a sama jednou je. 


        Rychle jsem so obula své vansky a rychle utíkala pro klíče od půjčeného auta, co jsme měli. Naštěstí mám řidičák, tak jsem jela do nemocnice, kde jsem tušila, že Alex bude. Přišla jsem na recepci a řekla jméno Alex. Ta paní mě zřejmě poznala, protože hned věděla, kdo jsem a kam potřebuji. Dovedla mě k pokoji číslo 55. Poděkovala jsem jí a pomalu uchytila kliku.


        Chvilku jsem přemýšlela, jestli tam mám jít, i když tam určitě bude Robbie, ale slíbila jsem mu, že se budu chovat normálně a nedělat zbytečné scény. Pomalu jsem zatlačila na kliku a dveře jsem otevřela a nakoukla hlavou. Viděla jsem, jak Alex leží v posteli, vypadala strašně slabě. Pomalu se na ně otočila a usmála se. Usmála jsem se na ní zpátky a vešla jsem. Vzala jsem si bílou židli a sedla si vedle ní.


        „Alex, co se stalo, proč tu jsi?" Zeptala jsem se jí se smutným pohledem.

        "Robbie ti řekne, co se stalo, já to pořádně nevím. Zbytek ti dořeknu já." Odpověděla se slabým hlasem.

         "Když jsme odcházeli ze zkušebny, Alex zkolabovala a na asi dvě minuty se jí zastavilo srdce. Zavolal jsem záchranku a poskytl první pomoc, srdce se jí opět rozbušilo. Pak přijela záchranka, odvezli si jí a tady jí udělali všechna vyšetření, co snad existují. Zabralo to několik hodin a až potom mě poprosila, abych ti napsal. Proto ta zpráva až ve dvě ráno."


        "Eliz, já mám rakovinu." Skočila mu do řeči Alex. Jakmile to řekla, podívala jsem se na ní zděšeným pohledem.

        "Alex, řekni mi, že si děláš srandu! Prosím!" Žadonila jsem, aby to odvolala.


        "Ne Beth, myslím to naprosto vážně, mám rakovinu jícnu. Zítra bych měla odjet zpátky do Ameriky. Je mi tak strašně líto, že na to turné nemůžu s vámi." Vypadala jako by měla každou chvíli vydechnout naposledy. Zachvátil mě neskutečný strach o to, co se s ní bude dít. Nikdy by s tímhle nevtipkovala.


         "Alex, v takovémhle případě se turné ruší. Dojedu pro kapelu, přijedeme zpátky za tebou. Chvíli tu ještě vydrž." Sebrala jsem se, zadumaně, chvatným krokem jsem odešla ze dveří a utíkala pro zbytek. Svižně jsem nastoupila do auta a dojela pro ostatní. Cestou jsme potkala i Green Day a řekla jim vše. Oni taky nastoupili do své limuzíny a jeli za mnou. Rychle jsem šla, téměř utíkala a přivedla je na pokoj.

       Alex byla překvapená. Musela jsem je všechny přivést. Nechala jsem je tam. Potřebovala jsem se uklidnit a vyčistit hlavu. Nevěřila jsem tomu pořád, ani jsem nechtěla. Utřela jsem si slzy a upravila make-up. Vešla jsem a nechtěla je vyrušit. Stoupla jsem si do rohu a pozorovala je. Po nějaký době vešla sestřička a začala scénu o tom, jak to, že je u Alex tolik lidí. Bohužel všichni už museli jít, ale Alex přesvědčila sestřičku, abych mohla zůstat já a Robbie.

        Seděli jsme tam do večera a Alex už dávno spala. Já taky pomalu usínala na židli, co jsem obsadila. Robbie mě viděl a vzbudil mě.


       „Eliz jeď do hotelu, musíš si odpočinout. Neboj, zůstanu tu s ní, ale ty potřebuješ odpočinek, byl to pro nás hodně těžký den, ale na tobě se podepsal, prosím jdi si lehnout." Koukala jsem se na něj rozespale a jen kývla, vzala si věci a odešla. Na chodbě jsem si koupila v automatu kafé, aby mě probralo, až pojedu autem do hotelu.

        Po pár týdnech jsme už byli v LA a já se připravovala na snídani s Alex. Měla jsem za ní přijet do jejího domu a nasnídat se s ní a myslím, že i půjdeme nakoupit nebo něco takového. Prostě dámská jízda.


       Oblékla jsem se do svého oblíbeného oblečení. Krátké džínové kraťasy a roztrhané volné tílko. Nasedla jsem do svého kabrioletu a jela za Alex.